Farnost: Kdyně (farnost do roku 2005: Svatá Anna – Tannaberk)

Německá verze / Deutsche Version: zde / hier

31. 7. 2020

Farnost byla zřízena r. 1747, matriky jsou od r. 1741. Dřívější název farnosti byl Tannaberk, dodnes se používá sv. Anna na Tannaberku.

14. 11. 2021

Kostel sv. Anny je rotunda elipsovitého půdorysu vystavěná v letech 1712–1717 pod vedením italského stavitele Marka Ant. Gilmettiho, který působil i v Klatovech ve službách chudenického panstva. K elipse po celém obvodě přiléhá ambitový ochoz. Rotunda chrámu, vysoká 19 metrů, je zakončena atikou, na níž byly sochy světců (M. Immaculata, archanděl Gabriel a svatí Roch, Václav, Florián, Šebestián). Malby pocházejí z let 1725–1727. Atika nad lodí bývala osazena plastikami a vázami. V r. 1723 nechali koutští hrabata Stadionové u kostela zřídit poutnický dům, pozdější hospodu. Později, v roce 1747 zde nechali vystavět faru s nadací pro 2 kněze. Od roku 1816 zde fungovala i škola. V roce 1865 (podle jiných údajů 1863) kostel vyhořel, střecha lodi byla upravována v r. 1897.¹⁾.

Pohlednice ze sv. Anny z roku 1910

V r. 1967 došlo ke zřícení části střechy i s atikou, při níž byly sochy zničeny. Záchranné práce organizoval nejprve P. Václav Kaňák a pak tehdejší kdyňský děkan a správce farnosti Tannaberk P. Josef Břicháček. Základní obnova kostela se uskutečnila v letech 1978–1979 (P. Bohumil Marouš). Generální opravy fasád interiérů a pokrytí střechy měděným plechem však proběhly až v letech 1992–1995 (P. Miroslav Kratochvíl) – z vlastních zdrojů farnosti a svépomocí. Korouhvička byla nahrazena zlaceným křížem a kostelní báň opět pozlacena. Vnější interiér byl opraven a nově obílen.
Po r. 1990 byly rovněž obnoveny slavné anenské poutě i s účastníky z Německa.

25. 2. 2023

31. 7. 2020

Pod chrámem je hrobka patronů kostela, hrabat Stadionů.

Křížek na místě školy a zbylá socha na atice.

Vlastnické právo má Římskokatolická farnost Kdyně. Jedná se o nemovitou národní kulturní památku.

Katastrální území: Hájek u Všerub, výměra 2902 m².²⁾

Za večerního soumraku 25. 7. 1703 navštívil vrch František Pajer, kantor a varhaník z nedalekých Všerub. Byl stižen trudomyslností a duševními depresemi. Pojednou spatřil na tomto místě záhadnou záři, která jasným světlem zabarvila okolní krajinu. Kostelník se zázračně uzdravil a z vděčnosti nechal postavit malou dřevěnou kapli, ke které záhy začali docházet poutníci z okolí. Zprávy o zázracích se brzy rozšířily po celém okolí Čech i Bavorska. Mnoho dalších lidí prožilo zázrak uzdravení nebo bylo zachráněno před smrtí.
Sláva poutního místa rostla tak, že se z podnětu všerubského faráře J. Schübla roku 1712 začalo s výstavbou poutního kostela na Tanaberku. Stavbu kostela zadali klatovskému staviteli italského původu M. A. Gilmettimu. Kostel byl dokončen v roce 1717. Po smrti faráře Schübla zájem všerubské farnosti o poutní místo opadl a v roce 1740 předala chrám koutské vrchnosti.
Stadionové nechali u kostela vybudovat poutnický dům, který byl později změněn na hospodu, a ještě vystavěli faru. Tím se stal Tanaberk samostatnou farností se dvěma knězi a kostel svaté Anny se stal vyhledávaným poutním místem.
Poutní chrám byl v průběhu let poškozen nejen francouzskými vojáky, ale i přírodními živly. Několikrát do věže kostela zasáhl blesk. Po požáru v r. 1865 se změnila podoba poutního chrámu. Kostelní rotunda získala kopuli, která převyšovala výšku hlavní věže. Avšak pro velké zatížení obvodního zdiva chrámu byla roku 1897 sňata.

Pohled na sv. Annu ze Všerub. Fotografie kostela s kopulí, která byla na kostele v letech 1865-18973)

Tanaberským patronem byl hrabě Filip Stadion. Zemřel 17. září 1839 a dle své poslední vůle byl pohřben do hrobky před hlavním oltářem chrámu.

Oltář na Tanaberku, před oltářem je hrobka Stadionů – stav před rokem 1945.4)

Místo posledního odpočinku zde našli nejen Stadionové a kněží, kteří sloužili ve farnosti, ale i ostatní osadníci.

Náhrobek v kostele a kněžský náhrobek před oltářem, 23. 7. 2021. Náhrobek před kostelem, 25. 7. 2021

V roce 1898 odkoupili od koutské vrchnosti hostinec na Tanaberku členové domažlické pobočky KČT. Přeměnili jej na ubytovnu a hospůdku. Na den svaté Anny se zde každoročně konaly poutě s bohoslužbami.

Po válce kostel s farou a ubytovacím hostincem opět ožil a patřil mezi oblíbené výletní cíle kdyňských občanů. K hospodě přibyl i kulečník a z kašny před kostelem tekla voda svedená ze samoty Hamlička.
Po druhé světové válce se na tanaberské faře usídlili vojáci, kteří strážili státní hranice. Kostel byl používán jako stáj pro koně. Hlavní oltář a sochy později skončily jako topivo v mrazivém počasí. Kolem roku 1950 zmizela z tanaberského vrchu turistická ubytovna a později i fara kostela. Další velké škody napáchali vandalové.⁵⁾

Do roku 2005 byla Svatá Anna vůbec nejmenší farností (zřejmě na celém světě), protože jediným farníkem byl její správce – kdyňský děkan.

Video sv. Anny z dronu – ZDE (© Bětka Kokaislová & Jan Martin)

Tannaberk 14. 7. 2006

Pohled z jižní strany. Vpravo fara, před ní zeď farní zahrady. Nedatováno (stav před 2. světovou válkou).

Kostel s původními sochami světců na atice a současné prázdné podstavce (31. 7. 2020).

Jediný zachovaný obrázek kostela v původní podobě před požárem a Tannaberk před 2. světovou válkou.

Tannaberk před 2. světovou válkou, nedatováno.

V roce 2017 se slavilo výročí 300 let založení kostela sv. Anny

Obrázek k 300 letům založení poutního kostela sv. Anny na Tannaberku

V tomto roce byla vytvořena křížová cesta ke kostelu.

31. 7. 2021

Přímo proti kostelíku zvedl nad myslívským potokem svou kupoli se štíhlou věží poutní chrám svaté Anny na Tanaberku, nádherné dílo paumajstra Marka Antonia Gilmettiho, jež tu postavil na místě staré dřevěné kaple začátkem osmnáctého století. Hrabata Stadiónové nechali v něm zřídit svou rodinnou hrobku a stali se jeho patrony. Naše vzpomínka však marně vyhlíží mezi lípami poschoďovou faru se školou i poutnickou hospodu, neboť tato tři stavení představovala celou farnost pátera Václava Sládečka, zdejšího lokalisty v době Boženy Němcové.

Pod kdyňským kostelem je pěkná zahrada,
tam se má Marjánka procházívá ráda.

Jen echo starodávné idyly mi vyvolávají verše tohoto zapadlého básníka, jejichž intonace okamžitě připomene čistý pramínek lidové písně. Božena Němcová marně orodovala u Karla Havlíčka, aby se přimluvil u pátera Štulce za vydání Sládečkových kázání. Nešlo mu věru o hříšný mamon. Za honorář chtěl opravit kostelík svého patrona na Brůdku, který všerubští Němci nechali zpustnout až hrůza.

Nevíme, byla-li Cecílie Cecingerová múzou těchto veršů, ale o světské blaho velebného pána se starala s pečlivostí biblické Marty. Když přišla z Všerub paní komisarka nebo přijel kočárem pan děkan z Domažlic, rozložila na stůl farní jídelny ten nejsvátečnější porcelán, který měla ve svém cinkostnu. Pan učitel Sídek, hostinský a kostelník v jedné osobě tvořili u společného stolu celou mužskou obec této nejmenší kolatury v celém křesťanském světě.

Jen otlučené zdi a zející prázdná jáma na místě stadionské hrobky přivítají dnes poutníka pod vznosnou klenbou, jejíž cihly prorazily svržené kamenné sochy světců. Ne, nelze pochopit tuto vandalskou katastrofu krásy a není čím vysvětlit oplzlé kresby na chrámových zdech! Palčivé kopřivy se prodírají ze spár kamení, které se rozvalilo z bývalého zdiva fary, školy i hostinného domu. Mohutné košaté lípy stydlivě zakrývají stínem svého listoví toto truchlivé torzo, určené už jenom milosrdnému krumpáči, aby dokonal dílo zkázy a odklidil je před zraky příchozích.⁶⁾

Naštěstí dílo zkázy dokonáno nebylo a z poválečného truchlivého torza povstal kostel sv. Anny na Tanaberku opět k nevšední kráse. 

Zobrazeno: 64 x