Vážení farníci a přátelé kdyňské farnosti,

naše kostely nejsou jenom místem modlitby a slavení mše svaté. Kostel nese také stopy naší minulosti a propojuje nás se současností i budoucností a jeho monumentální stavba jedinečným způsobem ukazuje, jak je naše víra a tradice spojena se všemi, kdo do kostela chodili dávno před námi i těmi, kdo v jeho zdech sloužili mše svaté. I prostřednictvím kostela můžeme být hrdí na naši historii a naše dědictví. Proto bychom vás chtěli vybídnout a srdečně pozvat k účasti na tvorbě webové fotokroniky „Kdyňská farnost ve vzpomínkách.“

Naším cílem je shromáždit a sdílet vzpomínky, fotografie a příběhy, které se týkají našeho kostela a jeho oprav, života farnosti a příběhů kněží, kteří zde působili a vedli nás v duchovním růstu. Nemusí se jednat jen o kostel ve Kdyni, ale i na Tanaberku, v Koutě…

Možná máte uloženou starou fotografii kostela ve vaší rodině, vzpomínky na své první návštěvy kostela nebo příběhy o událostech ve farnosti, které vám zůstaly v srdci. Bylo by pěkné tyto poklady sdílet s ostatními, abychom mohli společně oživit naši historii a zachovat ji pro budoucí generace.

Vaše fotografie a příběhy nám pomohou lépe porozumět našemu dědictví a prohloubit naši víru a jednotu. Každá vaše vzpomínka je cenným kouskem naší historie, pokladem, který může oslovovat i budoucí generace.

Věříme, že každý příspěvek má svou vlastní jedinečnou hodnotu, a budeme vděční za každou fotku nebo vzpomínku. Pokud máte chuť, přidejte se a sdílejte vaše cennosti. Stačí nám poslat vaše fotografie, příběhy nebo vzpomínky na:

• ludmila.brychova@mkskdyne.cz NEBO
• odnést paní Ludmile Brychové do infocentra na náměstí, kde je oskenuje a hned vám je vrátí (infocentrum je v budově Muzea příhraničí. Vstup je přes park z náměstí, adresa je Nádražní 314, 345 06 Kdyně) NEBO
• předat přede mší nebo po mši NEBO
• prostřednictvím této webové stránky (stránku lze upravovat přímo z webového prohlížeče)

Tak pojďme společně otevřít krabici vzpomínek a přidat střípek do historie kdyňské farnosti.

Děkujeme vám za vaši podporu a za to, že budeme moci společně budovat mosty mezi minulostí a budoucností naší farnosti Kdyně.

P. Karel Adamec, Ludmila Brychová, Petr Kokaisl

Kostel v roce 1890. 1)2)

P. Jan Skala (✵ 11.6.1887 – ✟ 30. 11. 1952 Kdyně) (pro zvětšení obrázku klikněte) (Fotografie poskytla Marie Burešová a Antonín Váchal)

P. Mons. Jindřich Suchánek (✵ 7. 1. 1923, Vyškov – ✟ 21. 1. 2009, Mrákov) (Fotografie poskytla Marie Burešová)

P. Ladislav Maleček působící v Loučimě

P. Kavale
(Fotografie poskytl Antonín Váchal)

Návštěva českobudějovického biskupa Josefa Hloucha (✵ 26. 3. 1902, Lipník – ✟ 10. 6. 1972, České Budějovice). Na první fotografii je zachycen i budoucí pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk, který byl Hlouchovým sekretářem. (Fotografie poskytla Marie Burešová)

17. 9. 1955, P. Štefan Pataky

První sv. přijímání (r. 1978) s P. Bohumilem Maroušem3)

P. Bohumil Marouš s P. Jindřichem Suchánkem

P. Josef Břicháček
(Fotografie poskytla Marie Burešová)

P. Roubal

P. Antonín Šmelc (✟ 14. 2. 1961 Lukavice, ve farnosti působil 1.11.1957–31.8.1959)
(Fotografie poskytla Marie Burešová a Antonín Váchal)

V květnu se sklízely louky, a když byla májová od sedmi večer, tak se maminka snažila, aby bylo do těch sedmi všechno hotovo, aby na tu májovou mohla jít. Na první a poslední májovou mě vždycky vypravila za družičku. Ještě po válce, když už jsem byla vdaná a měla Mařenku, tak ta taky chodila za družičku. Ta ještě navíc na každou májovou, i ve všední den, říkala básničku – pokaždé jinou. To jí ještě ani nebyly tři roky, když prvně přednášela, a ta její první básnička byla Matičko k tobě, já malé robě, spínám svou dlaň. Koho má ráda, má duše mladá, toho mně matičko chraň. To tady byl farář Šmelc, ona jak byla malá, tak stála na stupních a on ji držel za ruku a ona říkala Já jsem ještě maličká, zda uslyší matička, co jí chci dnes říci v záři bílých svící. Že jsem její v každý čas, slyším její milý hlas. Vzpomínka (r. 2008) na májové od Marie Kokaislové (*25. 3. 1933)

Taky vzpomínám na májové na konci války. To sem přijeli v květnu americký vojáci a osvobodili Kdyni. Při tom osvobození se nestřílelo, ale ty Američani rozdávali z takovýho obrovskýho žoku čekulády, takový menší táfličky dostal každý, kdo přišel. Někdo si pak šel i podruhý. Pak taky rozdávali pomazánku z buráků, ta se mazala na bílej chleba. Byla slaná, ale tak přiměřeně. Tu pomazánku měli v takových docela velkých plechovkách. To bylo všechno bez lístků, kdo přišel, ten dostal. A protože to bylo v květnu, tak ti Američani taky chodili do kostela, ale oni měli vlastního kněze a ty bohoslužby se střídaly - byly pro Čechy a pak pro Američany. Vzpomínka (14. 5. 2024) od Marie Kokaislové (*25. 3. 1933)

Kolem kostela sv. Mikuláše se rozkládá hřbitov, rozdělený na tři části: starý, nový a urnový. Starý hřbitov již nestačil a tak se začal rozšiřovat směrem od kostela ke Škarmanu hřbitov nový. I když se zde pohřbívalo už dříve, dnešní podobu s kamennou zdí dostával až po r. 1945.
Později, po zbourání staré márnice, se v zadní části nového hřbitova vytvořil tzv. „urnový háj“. Od 80. let min. stol. je v provozu i smuteční obřadní síň.

Na hřbitově pracovalo v průběhu 20. století do současnosti jen několik hrobníků.

Nejstarším hrobníkem byl do r. 1922 pan Kozina.

Hrob pana Koziny, 19. 11. 2023

Od r. 1922 do r. 1945 byl hrobníkem Bedřich Šperl.

Hrob Bedřicha Šperla, 19. 11. 2023

Po válce v r. 1945 skoro až do své smrti v r. 1999 byl hrobníkem Jan Váchal. Dnes v této činnosti pokračuje jeho syn Antonín Váchal.

Na hřbitově je pohřbeno mnoho významných osob města:
vlevo od hlavního vchodu do kostela je hrob Vincence Schaffránka. Ten se zasloužil o vznik pošty ve Kdyni v r. 1832. Vzadu na pravé straně kostela je hrobka rodiny Kavale. Její někteří členové byli významnými církevními hodnostáři. Za touto hrobkou je hrob Ferdinanda Tšídy (starosta města v letech 1891 – 1905). Kousek od tohoto hrobu je hrob Matěje Šlaise (✵ 23. 5. 1896 – ✟ 8. 4. 1976) kdyňského, ve své době nejstaršího archiváře, pocházejícího z Dobříkova. Další je koncertní mistr a hudební pedagog prof. Karel Weber (✵ 6. 3. 1834 – ✟ 26. 11. 1911). Opodál odpočívá oběť nacismu Václav Marek (✵ 10. 11. 1905 – ✟ 18. 5. 1940 Klatovy), pocházející z Němčic a po kterém je pojmenováno sídliště pod Škarmanem. V urnovém háji má místo svého posledního odpočinku akad. malíř Jaromír Hlavsa (✵ 30. 4. 1908, Kdyně – ✟ 14. 1. 1973, Plzeň), spisovatelka Zdena Frýbová (✵ 30. 8. 1934 – ✟ 22. 2. 2010) a v neposlední řadě letec Josef Hubáček (✵ 17. 10. 1909 – ✟ 9. 4. 1988).
Mezi dalšími známými osobnostmi je spisovatelka Hana Štěpánková (✵20. srpna 1890 Maškův mlýn, Chodská Lhota - ✟ 20. února 1950 Kdyně), starosta a doktor Edmund Žákavec, MUDr. Lev Hartman (✵ 15. 2. 1905 - ✟ 28. 6. 1959)⁴⁾ a mnoho dalších.⁵⁾

(Fotografii poskytl Antonín Váchal)

Vzpomínka na P. Kukrála od Marie Kokaislové (*25. 3. 1933):

Když bych měla říct nějakého kněze ze Kdyně, na kterého nejraději za těch 90 let vzpomínám, tak je to určitě Kukrál. To byl mladý kaplan, kterého jsme měli na náboženství, a ten to s dětma uměl. Když už skončila škola, protože náboženství bylo ve škole, tak jsme ho my děti doprovázely na faru. Já si to pamatuji, bylo to za války, tak vždycky když byl první pátek v měsíci, tak jsme k němu chodily na faru na snídani. Nebyla to žádná honosná snídaně, to ani nešlo, jenom sušenky a čaj, ale bylo to pěkné a doteď na to moc ráda vzpomínám. Po té snídani jsme pak šly do školy. V té době tam byl děkanem páter Skala, ale ten byl spíš takový sedlák, měl koně, krávy, musel se starat o hospodářství, fara se musela uživit. Až mě ho bylo někdy líto, protože oproti tomu kaplanovi Kukrálovi byl Skala úplně v pozadí. Na tom farním hospodářství se strašně nadřela paní Heidelbergrová se Starý Kdyně. Ta měla syna France, který musel do války, protože byl ze smíšeného česko-německého manželství. O Francovi nebyly žádné zprávy, ale paní Heidelbergrová pořád věřila, že se vrátí, ta jistota jí držela až do smrti, ale Franc se nevrátil. To byl její jediný syn.
Ještě za války pátera Kukrála přeložili do Loučima a jak se dostali komunisti k moci, tak to měl špatný, ale povedlo se mu utéct přes hranice a pak byl někde v Americe.

2. 7. 2023

Poznámka: Msgr. P. Jan Kukrál působil v East Bernard (okres Wharton County, stát Texas, USA) jako kněz. V krajanských novinách (nový život) je údaj o jeho příchodu do této farnosti v roce 1967 a jmenování monsignorem v roce 1972: Blahopřejeme českému knězi exulantovi, Jan. Ev. Kukrálovi, který byl jmenován čestným papežským kaplanem, monsignorem. Mons. Kukrál pochází z Chodska a do r. 1948 pracoval v budějovické diecézi.
Doporučením mons. Josefa Kunce byl přijat za kaplana v osadě Sv. Kříže v East Bernard, Tex., v níž je od r. 1967 farářem.
V krajanských novinách (týdeník Našinec) z roku 1988: 74/43, s. 1 je připomínka jeho kněžského výročí: Msgr. Jan B. Kukrál, duchovní správce, již teď ve výslužbě, z osady Sv. Kříže v East Bernard, jest knězem již 50 roků.
V East Bernard je dnes ulice Kukral Road.

P. Břicháček
(Fotografie poskytl Antonín Váchal)

Když jsme poprvé přišli na Svatou Annu do kostela, tak to tam vypadalo strašně. Jak jsme se podívali nahoru, tak tam snad bylo víc modrýho nebe než stropu. S tátou jsme říkali, že to není možné opravit a páter Břicháček povídal, že možné je všechno. Táta říkal, kdyby aspoň na to bylo hodně peněz a Břicháček se smál a povídal, kdyby bylo všeho tolik jako peněz. A byla to pravda, že ty peníze vždycky dokázal sehnat, to bylo tady i třeba když pak byl v Zavlekově nebo na Svaté Hoře.
Ty opravy ale začal už páter Kaňák, ale neměl vždycky štěstí na řemeslníky. Když chtěl opravit střechu, tak mu to dělali nějaký horolezci, ale to byli podvodníci, protože si za to vzali spoustu peněz, ale díry ve střeše zůstaly.
Bylo ovšem dobře, že aspoň měl tu odvahu s nějakou opravou začít, i když ze začátku to spíš bylo bourání než opravování. (Marie Kokaislová)

(Fotografie poskytl Antonín Váchal)



Zobrazeno: 30 x