O slavnosti Těla a Krve Páně, ve čtvrtek 10. června 2004 ve 22.30 hodin zemřel ve věku 75 let v Charitním domově sv. Václava pro duchovní P. Josef Břicháček, někdejší správce Svaté Hory.

Narodil se 8. listopadu 1928 v Předbořicích. V letech 1934–1939 navštěvoval obecnou školu v Předbořicích a v letech 1939–1943 pokračoval v měšťanské škole v Petrovicích u Sedlčan. V letech 1943 – 1945 pracoval u rodičů v zemědělství v Předbořicích.

V letech 1945–1948 studoval v juvenátu v Libějovicích u Vodňan. Roku 1948 vstoupil do noviciátu redemptoristů na Červenku u Litovle a roku 1949 složil časné sliby.

Po záboru klášterů nastoupil v září roku 1950 vojenskou službu u PTP v Komárně a na Sliači na Slovensku. V letech 1951–52 dostudoval na gymnáziu v Českých Budějovicích. Poté se opět vrátil na vojnu a sloužil v PTP v Klecanech, v Praze a v Trenčíně.
Na vojně jsme stavěli domy a byty pro důstojníky. Kdybych nevěděl, že to stavíme pro vojáky, tak by mně těch lidí, co v tom měli bydlet, bylo opravdu líto.

Po návratu z vojny v roce 1954 pracoval do roku 1956 u bratra v zemědělství a od roku 1956 byl zaměstnán na stavbě přehrady Orlík jako účetní.
Sedm a půl roku jsem pracoval na stavbě Orlické přehrady. Tak až si večer rozsvítíte žárovku, pamatujte si, že je to ze špičkové elektrárny vodního díla Orlík a že žijete i z mých mozolů.¹⁾

V letech 1963–1967 studoval teologii v Litoměřicích a 25. 6. 1967 byl vysvěcen na kněze.

Jako kaplan působil v letech 1967–1969 v Pelhřimově, Veselé a Častrově, od roku 1969 byl administrátorem ve Kdyni, na Hyršově a na Tanaberku a v letech 1974–1990 spravoval farnost Zavlekov, Nalžovské Hory a Hradešice. Zde působil během šestnácti let také v jiných farnostech na širokém území od Horažďovic až k Železné Rudě včetně duchovního vedení řeholních sester.

Roku 1990 byl povolán pražským arcibiskupem kardinálem Tomáškem, aby spolu s dalšími spolubratřími obnovil komunitu redemptoristů na Svaté Hoře. V letech 1990–1999 byl nejprve administrátorem a později farářem na Svaté Hoře a spravoval farnost Třebsko. Byl také činný jako exercitátor. Do života pražské provincie redemptoristů se v té době také zapsal jako konzultor.

Po provinciální kapitule v roce 1999 působil v duchovní správě v Pelhřimově a okolí a od roku 2001 byl činný jako správce poutního místa Lomec, duchovní správce Šedých sester III. Řádu sv. Františka a administrátor v Chelčicích. Na Lomci jej zastihla těžká nemoc, takže musel být umístěn do Charitního domova pro duchovní ve Staré Boleslavi. Zde také ukončil svůj bohatý život.

Stará Boleslav, březen 2004

Pohřeb se konal v pondělí 21. června 2004 v 11.00 hodin v bazilice Panny Marie na Svaté Hoře.²⁾

P. Ladislav Škrňa, CSsR
15. srpna 2004³⁾

S otcem Josefem Břicháčkem jsem vstoupil do bezprostředního kontaktu na jaře roku 1990, když jsme přebírali po čtyřicetileté přestávce opět duchovní správu Svaté Hory, kterou jsme byli nuceni opustit po zásahu totalitní moci v roce 1950.

Úzce jsem s ním a s P. Janem Zemánkem začal spolupracovat od března 1991, kdy jsem se přestěhoval z farnosti Chodov u Karlových Varů do kláštera na Svatou Horu. Postupně se vraceli i další spolubratři: P. Karel Bříza, P. Břetislav Vaněk a řeholní bratři Jan Přimda a Dominik Fiala. Vytvořili jsme řeholní komunitu a bylo třeba zajistit nejnutnější podmínky pro její život. Na prvním místě jsme potřebovali získat zpět budovu kláštera, která do té doby sloužila jako dívčí internát zdravotní školy v Příbrami. Nebylo to jednoduché. Popisovat celou tuto historii by zabralo hodně místa. Ale ani po získání budovy nebylo zdaleka vyhráno. V celé budově, která má pět podlaží, jsme museli vybudovat ústřední topení, protože ve všech pokojích byla jen kamna. Zavedli jsme plyn, aby kotelna, kde se dosud topilo koksem, mohla být plynofikována. Souběžně s přizpůsobováním kláštera pro potřeby komunity byly prováděny nejnutnější změny i v exercičním domě, který byl za komunismu součástí příbramské nemocnice, aby se mohla začít pořádat duchovní cvičení jako další hlavní činnost kongregace redemptoristů.

Všechny tyto velice těžké úkoly byly zvládány hlavně díky organizátorské schopnosti otce Břicháčka, ale i díky jeho nevšednímu přístupu k lidem. Právě jeho způsob komunikace dokázal zvládat mnohdy téměř neřešitelné situace. O jeho obětavosti, která neznala mezí, můžeme svědčit my všichni v komunitě, zástupy poutníků přicházejících na Svatou Horu a účastníci exercicií i lidé na všech místech, kde působil jako misionář, správce farnosti a především zpovědník. Dlouhé hodiny trávil ve zpovědnici, neúnavně připravoval snoubence ke sňatku, rodiče a děti ke křtu, prostě jeho okruh působnosti byl velice široký. Sám na sebe byl velice přísný a o sebe nedbal. Mnohokrát jsme zjistili, že stohy knih rozložené na jeho posteli během dne byly na stejném místě i druhý den ráno. Noc zřejmě přežil v křesle nebo u stolu. Snažil se dodržovat tradici i v případech, kdy po koncilu došlo k uvolnění nebo zrušení nějakého zvyku. Například kvatembrové dny byly pro komunitu stále dny postními. Dokonce se jednou stalo, že když padl Boží Hod Vánoční na pátek, nesmělo na stůl maso a byly jen ryby.

Jeho neustálý hektický život a nedostatek spánku měly vliv na kvalitu jeho činnosti. Nejednou usnul ve zpovědnici nebo při čtení při mši svaté. Pověstná byla jeho schopnost podřimovat za volantem. Když se mu zavíraly oči, podvědomě šlapal na brzdu. Spolujezdcům bylo špatně od strachu a z neplynulé jízdy a anděl strážný byl stále v pohotovosti.

Pokud nastala nějaká nepříjemná situace, téměř vždy ji vyřešil darováním obrázku Svaté Hory nebo Panny Marie, nezřídka i pozváním na Svatou Horu. Jak jsme se divili, když přijela před několika lety na Svatou Horu celá skupina rakouských celníků, které P. Břicháček pozval na pouť během jednoho ze svých problémových přejezdů hranic!

Pochopitelně, jeho nadměrná činnost se postupně podepisovala na jeho zdravotním stavu. I v nemoci však byl jako nezmar. Jednou dokonce utekl z nemocnice! Prostě si nepřipustil, že by mohl být také nemocný. Zásadně odmítal jakoukoli dovolenou, a když přece jednou musel na nařízení představeného na pár dní odjet, pokračoval ve své pastorační činnosti tam, kde právě byl.

I sebedokonalejší stroj se však časem porouchá a lidské tělo není výjimkou. Po prodělaném infarktu bylo nutné, aby P. Břicháček odešel ze Svaté Hory na klidnější místo. Nejprve se octl na místě, kde působil po vysvěcení na kněze – v Pelhřimově a okolí – a později se přestěhoval na další jemu milé poutní místo – Lomeček u Vodňan. Zde pokračoval ve své činnosti, která se neomezovala jen na jemu svěřené farnosti, ale zahrnovala široké okolí. Důsledky nadměrné aktivity a nepořádné životosprávy na sebe nedaly dlouho čekat. Mozková příhoda učinila přítrž jeho aktivitám. Ani poté se nechtěl vzdát. Když jsme v té době přijeli z Příbrami na pouť na Lomec, vítal nás, koncelebroval s námi, a později celé odpoledne při pouti, kterou vedl biskup Antonín Liška, zpovídal.

Avšak jeho zdravotní stav se dále zhoršoval, a bylo nutné jej přeložit do charitního domova do Staré Boleslavi. I tam se po určitou dobu snažil „žít na úrovni“ kněžského života, ale nemoc neúprosně pokračovala. Přijíždělo za ním mnoho známých, včetně nás ze Svaté Hory. Při setkání s ním nebylo na první pohled vůbec zřejmé, že jeho zdravotní stav je velmi vážný. Na otázku, jak se má, odpovídal vždy stejně: „Skvěle!“

I přes jeho kritický zdravotní stav bylo překvapením a zarmoucením, když odešel na věčnost.

Snad nejvýstižněji ilustroval hodnotu osobnosti P. Josefa Břicháčka jeho pohřeb na Svaté Hoře a uložení do hrobu v Příbrami. Rozloučení se zúčastnily stovky věřících a pohřební slavnosti předsedal kardinál Miloslav Vlk a českobudějovický biskup Jiří Paďour.
Myslím, že osobnost P. Břicháčka byla tak charakteristická, že bude přítomen v paměti mnoha lidí až do konce jejich života. Jeho dobrota k lidem neznala mezí. Byl takovým dobrákem, že ve vypjatých chvílích bylo nejostřejším vyjádřením jeho pocitů zvolání: „Ty šiško!“

Ve své době byl P. Josef Břicháček ztělesněním Svaté Hory. A že se zapsal do dějin tohoto posvátného místa natrvalo, o tom jistě nepochybujeme nikdo.

Pane faráři, Vy jste sice neplatič, ale aspoň je s Vámi legrace…

Krásné 

Zobrazeno: 196 x