Odkaz na hlavní stránku| Okres Domažlice| Okres Klatovy| Okres Tachov| Okres Plzeň-jih

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

Prostor pro reklamu :-)










































zelezna_ruda

Železná Ruda

Vikariát Sušice-Nepomuk

Farnost Železná Ruda

  • Kostel Panny Marie Pomocnice z Hvězdy – kulturní památka
  • Kaplička sv. Anny (v lese u křížové cesty)
  • Šumavská kaplička sv. Barbory (u autobusové zastávky) – kulturní památka
  • Kaple Panny Marie Pomocné na Samotách (zbořená)

Název německy: Eisenstein

Název latinsky: Eisensteina

image508.jpg
Železná Ruda 1)

V roce 1579 patřila obec do Bavorska, od roku 1764 opět do Čech. Duchovní správa byla od roku 1694 vykonávána kněžími cisterciáckého kláštera z Gotteszellu, v roce 1776 došlo k založení světské farnosti. Matriky jsou vedeny od roku 1694.

Do r. 1808 patřila farnost k řezenské diecézi. V letech 1940–1945 rovněž spravováno z Řezna.

V r. 1869–1890 pod názvem Eisenstein obec v okr. Sušice, v r. 1900–1910 pod názvem Železná Ruda Městys obec v okr. Klatovy, v r. 1921–1930 pod názvem Městys Železná Ruda obec v okr. Klatovy, od r. 1950 obec v okr. Klatovy.

V roce 1930 měla Železná Ruda 2472 obyvatel, v roce 1982 zde žilo 818 obyvatel (KDČB), v roce 2001 zde žilo 1586 obyvatel v 291 domech (sčítání obyvatel, ČSÚ).

Kostel Panny Marie Pomocnice z Hvězdy

Kostel Panny Marie byl postaven v letech 1729–1732 majitelem zdejšího panství hrabětem Wolfem Jindřichem Nothafem na místě starší kaple z r. 1694.

U kostela byl v roce 1694 zřízen hřbitov - k jeho zrušení došlo v roce 1873, kdy došlo i k odstranění hřbitovní zdi před kostelem.

Kostel je na dvanáctiúhlém půdorysu (šesticípá hvězda s oblými úhly). V r. 1777 přistavěna na západní straně hranolová věž (zvonička), v patře oktogonální. Celá stavba je kryta cibulovitou střechou na způsob ruských kostelů. Kopule je zakončena místo obvyklým křížem hvězdou. Stavbu kopule provedl zdejší tesař Matyáš Lehner.

Obraz Panny Marie na hlavním oltáři pochází z roku 1854 a je kopií obrazu od Lukáše Cranacha st., který je v Insbrucku. Lustr je dílem zdejších brusíren skla. Náhrobní kameny ve stěnách kostela patří většinou členům rodiny Hafenbrädelů, která pořídila vnitřní zařízení kostela. Kámen vlevo, druhý od vchodu, patří slečně Betynce, majitelce Debrníku, zakladatelky osady pojmenované po ní Alžbětín.2)

Vnější strana kůru je ozdobená obrazy jedenácti apoštolů.

Na rekonstrukci kostela a opravě fary se v dobách totality významně podílel P. Antonín Prokeš.

Železná Ruda – kostel (1900)
Železná Ruda – kostel (1900) 3)

Železná Ruda – kostel na pohlednici z r. 1910
Železná Ruda – kostel na pohlednici z r. 1910

Železná Ruda – kostel (2006) Železná Ruda – kostel (2006)
Železná Ruda (2. 8. 2006)

Železná Ruda – kostel (2012)
Kostel (2. 8. 2012)

Kaplička sv. Barbory


23. 10. 2021

Šumavská kaplička sv. Barbory, jejíž šindelová střecha připomíná způsob a typ krytiny, která byla charakteristická pro zdejší část Šumavy, je písemně doložena v letech 1836–1839, kdy se provádělo vyměřování katastrálního území Železná Ruda. Tehdy stávala u Kopperlova statku.

V době výstavby špičáckého tunelu sloužila pro pohřby dělníků (barabů), kteří zemřeli při stavbě a byli pochováni na nedalekém hřbitůvku.4)

image513.jpg
Kaple – staré foto (pamětní deska k obnově v roce 1940, 1999, 2003)

image514.jpg image516.jpg
Kaple sv. Barbory (2. 8. 2006)

Historie Kopperlovy kapličky (Kopperlkapelle)

1725 Johann Heinrich Nothaft hrabě von Wemberg auf Runding (též zakladatel farního kostela), majitel panství Eisenstein (Železnorudsko), prodává části svých hospodářských objektů (Schweizerei): obydlí spolu se dvěma stájemi, „stodolou a stávající starou skelnou hutí“ spolu s „Ledlovými loukami“. Novým majitelem se za 1700 zlatých stává Georg Koller z Rathgebel (Koppenhof)s manželkou Reginou, dále Wolfgang Gotz z Traillingu (obojí byly samoty u Lamu) a Georg Helm z Eisensteinu. Všem bylo přislíbeno „trvalé právo dědičné“ a na pozemcích mohli postavit statky o dané velikosti. Tak vznikly usedlosti Kopperlhof, Gotzenhof a Peterhanslhof.
V roce 1732 a dále v r. 1756 a pak 1784 zdědili Kopperlův statek pokaždé synové, tradičně pokřtění Johann Georg Koller, s manželkami Barbara Gschwendtner, Anna Haller a Anna Maria Frisch.
1837 – při registraci pozemků Eisenstein I je zanesen Georg Koller, zvaný „Kopperl“, jako majitel domu č. 15, a hospodářskými staveními a domácí kapličkou.
1875 následuji jako majitelé manžele Ignaz Bredl a Franziska, rozená Treml,
1907 pak Alois Bredl a Anna, rozená Wudy.
1924 nabývají Kopperlovu usedlost manželé Josef Kuchler a Barbara, rozená Hilgart. Penzionovaný drážní oficiál a zemědělec Josef Kuchler umírá v roce 1928, jeho manželka r. 1940.
1937 přechází majetek na nejmladšího syna Eduarda Kuchlera. Během války vede statek jeho sestra Betty.
1938 až 1940 byla kaplička renovovaná. Střecha a zvonička byla pokryta štípanými šindely, opraveno zdivo. Kaplička dostala status chráněného památkového objektu.
1946 následovalo vyhnání původního německy mluvícího obyvatelstva
1964 a 1968 byl statek a hospodářské budovy zbořeny. Z domácí kapličky zmizelo vybavení, ale jinak zůstala uchována.
1989 díky statusu chráněného památkového objektu přežila jako jediná domácí kaplička v Železnorudském údolí.
1998 díky německým darům, především z obce Zwiesel a rodinám Kuchler a Greiner byl renovován krov, zvonička (s novým zvonem, dar Michael Reiß ze Zwieselu) a omítky, včetně dveří a oken.
V roce 1999 došlo ke znovuvysvěcení Kopperlovy kapličky biskupem Dr. Antonínem Liškou z Českých Budějovic, farářem Šimsou z Nýrska a městským farářem ze Zwieselu (Helmut Schuler). K původnímu zasvěcení jménem patrona sv. Antonína Paduánského přibylo zasvěcení sv. Barboře.
2000 – přešla kaplička do českého privátního vlastnictví. Dřevěný kříž darovala Maria Mayer, roz. Greiner (její matka byla raz. Kuchler z Kopperlhof). Díky iniciativě Heinze Wlceka sem byl darován boční oltář z horního kostela ze Zwieselu. Za pomoci stavitele Josefa Kreuzera ze Zwieselu bylo renovováno zdivo z kamene, odborně opravené a natřené omítky, proveden betonový základový prstenec a drenáže.
2013 – renovace vnitřku kapličky, včetně malby vnitřku i fasády. Průběžné ošetřování, opravy a údržbu kapličky provádí zdarma rodina Franz Wudy z Lindbergu (čištění, nátěry šindelů na střeše, fasády, údržba trávníku, zimní údržba etc.) Dobře udržovanou kapličku navštěvuje nespočet turistů i místních.


K této oblasti patřil i zvyk stavění umrlčích prken. Pokud někdo zemřel, byl položen na prkno, a protože hřbitovy bývaly vzdálené od vesnic hodně daleko, více než hrob se mnohdy zdobila právě tato umrlčí prkna, často doplněná jménem a datem narození a úmrtí. Někdy příbuzní připsali i význačné vlastnosti zemřelého, v některých případech i žertovnou básničku. Například:

Hier ruht Barbara Gschwentner, sie wog mehr als Zentner. Gott, gebe ihr in die Ewigkeit nach ihrem Gewicht die Heiligkeit.
Zde odpočívá Barbora Gschwentner, vážila více než centner. Bože, dej jí na věčnosti blaženosti podle její hmotnosti.

image517.jpg
Umrlčí prkna před kaplí sv. Barbory, 2006.

Kaple sv. Anny

V lese nad městem je křížová cesta, která byla vybudována zásluhou železnorudského faráře J. W. Kobecka a vysvěcena 20. 10. 1815. Byla několikrát rekonstruována a k zásadní obnově došlo po roce 1992, kdy byla na původním místě na Hladovém vrchu znovu postavena kaple sv. Anny. Obnovená kaple a křížová cesta byly vysvěceny 30. 9. 1995.5)

image518.jpg
Kaplička sv. Anny v roce 19306)

image519.jpg
Zastavení křížové cesty ke kapličce sv. Anny (2. 8. 2006)

image520.jpg image521.jpg
Kaplička sv. Anny (2. 8. 2006)

image522.jpg
Kaplička sv. Anny – oltář (2. 8. 2006)

image523.jpg image524.jpg
Pamětní deska

Kaple Panny Marie Pomocné na Samotách (zbořená)

Kaple Panny Marie Pomocné na Samotách byla zbořena asi v 60. letech 20. století. Uvnitř měla oltář a dvě dvojice lavic po třech místech (celkem 12 míst). Souřadnice objektu: 49.1306012°N, 13.2390352°E 7)

image525.jpg image526.jpg
Kaple Panny Marie Pomocné na Samotách nad Železnou Rudou r. 1940 a místo, kde stála kaple Panny Marie Pomocné na Samotách v r. 1998

2)
KDČB; Železná Ruda: Informační cedule v kostele, 2006
4)
Šumavská kaplička: Informační tabule Národního parku Šumava.
5)
Křížová cesta: Informační tabule Národního parku Šumava
zelezna_ruda.txt · Poslední úprava: 30. 10. 2021 (14:01) autor: 46.167.211.100