Prostor pro reklamu
Vikariát Klatovy
Farnost Klatovy (sloučená farnost Poleň)
Ves Poleň je poprvé připomínána v roce 1245 v listinách kladrubského kláštera. Ve 14. století byla osada rozdělena mezi několik držitelů, proto zde stávaly v těsném sousedství dva kostely a dvě fary.
Plebanie r. 1355. Matriky jsou vedeny od roku 1665.
V r. 1869–1976 obec v okr. Klatovy, 30. 4. 1976–23. 11. 1990 část obce Chudenice v okr. Klatovy, od 24. 11. 1990 obec v okr. Klatovy.
V roce 1982 zde žilo 168 obyvatel (KDČB), v roce 2001 zde žilo 132 obyvatel v 73 domech (sčítání obyvatel, ČSÚ).
Kostel Všech svatých je jednolodní stavba s věží v západním průčelí a předsíní na severní straně. Gotické jádro je ze 14. století, v 16. století přistavěna předsíň, r. 1739 byly provedeny barokní úpravy a zvýšena věž s mohutnou cibulovitou bání.
Cenný je gotický profilovaný hlavní portál z doby kolem roku 1300, presbytář je sklenut žebrovou klenbou na římsových konzolách.
Presbyterium je sklenuté křížovou klenbou. Loď je plochostropá. Do kostela se vstupuje gotickým bohatě profilovaným portálem – skládá se ze tří hruškovitých oblounů1) a dvou prutů.
Na sakristii byla původně zvonice. Dle pověsti ve farní knize uchované visíval tam zvonek, který sám sebe rozezněl, měl-li někdo z rodu Chlumčanských (v 17. století na Poleni) zemřít. Když zemřel prý poslední z tohoto rodu, zvonek praskl.
Na postranním oltáři býval vzácný renesanční obraz Madony od německého malíře Lucase Cranacha (1472–1553), přítele Martina Luthera – viz Navždy ztracená příležitost (kostel v Poleni)
Na začátku třicetileté války byl v boji těžce zraněn francouzský voják. Ošetřovali jej v mlýně u Poleně. Už se zdálo, že zranění nepřežije, ale pak se zázračně uzdravil a mohl se vrátit domů. Jeho žena pak poslala dar poleňskému kostelu, na dřevě malovaný obraz Madony líbezné tváře s idylickou krajinou v pozadí orámovanou antickými sloupy. Protože doba byla neklidná, obraz byl ukryt – zakopán v poli. Na oltář svatyně byl umístěn v roce 1624.
Další varianta příběhu je podobná – jedna z nejpůvabnějších madon Lucase Cranacha byla v době třicetileté války v rukou jakési mladé Francouzky, jejíž jméno ani podobu neznáme, ale která má přesto úzkou souvislost s tímto příběhem. Neboť měla milého, ten byl odvelen do armády a v boji těžce zraněn a chystal se naposledy vydechnout.
V Kobzově mlýně na Klatovsku.
V poslední chvíli se však nenadále pozdravil, vrátil se ke své Francouzce a ta z vděčnosti poslala svoji madonu do Kobzova mlýna s přáním, aby byla věnována na oltář kostelíka v Poleni a na jeho oltář se obraz velice složitou cestou v roce 1624 opravdu dostal. Složitou proto, že v poleňské pamětní knize je z té doby zápis, svědčící o záhadném nálezu obrazu, „který byl zakopán v poli, jež vydalo poklad“. Asi byly doby tehdy ještě pohnuté, jisté však — naštěstí — je, že olej malovaný na dřevě svým pobytem v poli nijak neutrpěl.
O obraze bylo známo, že vyplní všechna přání milenců, kteří se před ním společně pokloní, a že manželství uzavřená u „jeho„ oltáře jsou vždy trvale šťastná. 2)
Podle jiného podání byl obraz za válek zachráněn z hořícího kostela v Itálii a asi se stal jakýmsi talismanem vojenského pluku. Po skončení válek se vojska rozpadávala a vojáci se vraceli do svých domovů. Jeden velmi nemocný voják byl zanechán v Kobzově mlýně (usedlost čp. 16 v obci Mlýnec), kde ho ošetřovala mlynářka Kobzová. Vojín s sebou přinesl do mlýna zmíněný obraz. Po čase se uzdravil a jako poděkování obraz Kobzové daroval. Paní mlynářka, žena pobožná, obraz vyvěsila v mlýnici, ale v noci se jí zdávalo, že se obraz na zdi houpá a že Panna Marie prosí, ať ho zanese do kostela. Těchto vidění Kobzová uposlechla a na poleňskou faru obraz donesla.
Na bočním „Mariánském“ oltáři byl obraz umístěn až do září 1967, kdy byl v noci ze zamčeného kostela odcizen. Velkou náhodou byl nalezen v červnu o rok později, kdy jej parta zlodějů měla připravený k vyvezení do Latinské Ameriky.3)
Dlouho se nevědělo, jak se vzácný obraz dostal do malého venkovského kostelíka a kdo je jeho autorem, až se významnému českému restaurátorovi Antonínu Matějčkovi podařilo záhadu odhalit. Dnes visí v kostele věrná kopie Bohuslava Slánského z období 2. světové války, originál byl zapůjčen do sbírek starého evropského umění Národní galerie. Po komplexní restauraci se obraz v roce 2015 vrátil do Muzea církevního umění v Plzni.
Za kostelem Všech svatých stojí zřícenina kostela sv. Markéty z 1. poloviny 14. století. Z jednolodní svatyně s pětiboce uzavřeným presbytářem se dochovaly pouze obvodové zdi.4)
Původně gotický objekt má zhruba čtvercový půdorys lodi. Interiér byl v minulosti kompletně sklenut, jak to dokládají zbytky klenebních žeber dochované jak v lodi, tak i v presbyteriu. Kostel byl ještě v 15. století spravován kněžími dosazovanými vrchností. Dekretem Josefa II. z roku 1786 byl kostel zrušen a dražbou prodán v r. 1788 poleňskému faráři. Jak uvádí kronika - za 24 zlatých a 42 krejcarů.
Podle Adolfa Kotába, dlouholetého kronikáře obce Poleň, na místě, kde byl později vystavěn kostel sv. Markéty, stával prastarý dubový pařez na němž pohanští předkové svým bohům oběti přinášeli. Po vystavění kostela byl pařez zazděn do oltářního stolu.5)
Zřícenina kostela sv. Markéty6)
Řivnáčův průvodce po Šumavě 7) zmiňuje v Poleni ještě kapli sv. Salvatora, což je hřbitovní kaple z roku 1789. Kaple byla postavena jako místo posledního odpočinku poleňských farářů. Okolo vstupu se nachází obdélné náhrobní desky duchovních.
Kaple sv. Salvatora v Poleni8)
Zobrazeno: 52 x
Poslední provedené úpravy: |
|
Hlavní stránka o kaplích: https://kaplicky.cesty.in |
|
|