16. 5. 2020

Toleranční hřbitovy zaujímají mezi hřbitovy v Čechách a na Moravě zvláštní místo. Jsou to evangelické hřbitovy zakládané po vydání tolerančního patentu z roku 1781, který s jistými výhradami a omezeními povolil náboženskou svobodu pro příslušníky evangelických vyznání. Řada tolerančních hřbitovů se na českém a moravském venkově zachoval dodnes, na území Prahy však tento jediný.

Ruzyňský hřbitov vznikl někdy mezi léty 1784 až 1788. V roce 1783 ještě prokazatelně neexistoval, z roku 1788 se dochovala zpráva, že byl opatřen nízkou zdí. Dnešní rozlohu získal hřbitov v roce 1860, kdy byl rozšířen o obecní pastviny. Přesto jeho rozloha zůstala malá (16,5 x 10,5 m). Konaly se zde pohřby zesnulých evangelíků ze Střešovic, Ruzyně, Lysolají, Veleslavína, Šárky, Podbaby, Sedlece, Podhoří i Stodůlek. Poslední pohřeb se zde uskutečnil na jaře roku 1945, jak o tom svědčí dodnes dochovaný náhrobek (vlevo od vchodu) Václava Kubáta, zemřelého násilnou smrtí 21. května 1945.

Ruzyňský toleranční hřbitov vstoupil do širšího národního povědomí v roce 1848. Pražští studenti tehdy chtěli uctít na Bílé hoře památku padlých bojovníků, ale rakouské úřady shromáždění nepovolily. Studenti tedy využili toleranční hřbitov ve svahu Bílé hory, kde jim nemohlo být bráněno v položení věnců, ve skutečnosti určených pro bělohorské padlé. Na shromáždění promluvil J. V. Frič.

Hřbitůvek byl až do roku 1957 ve vlastnictví Českobratrské církve evangelické jako legitimní dědičky tolerančních církvi. Komunistickým státem jí byl odňat a od té doby značně chátral. O jeho záchranu a pietní úpravu se zasloužil Klub přátel Ruzyně a Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze-Střešovicích, do jehož vlastnictví a správy byl hřbitov posléze předán. Obvodová zeď byla zrekonstruována v roce 2000 a 2015.¹⁾

Zobrazeno: 37 x