*22. 11. 1913, + 5. 4. 1992

Foto náhrobku převzato z: https://www.findagrave.com/memorial/47165184/john-e-kukral#view-photo=25343983

Msgr. P. Jan Kukrál působil v East Bernard (okres Wharton County, stát Texas, USA) jako kněz. V krajanských novinách (nový život) je údaj o jeho příchodu do této farnosti v roce 1967 a jmenování monsignorem v roce 1972: Blahopřejeme českému knězi exulantovi, Jan. Ev. Kukrálovi, který byl jmenován čestným papežským kaplanem, monsignorem. Mons. Kukrál pochází z Chodska a do r. 1948 pracoval v budějovické diecézi.
Doporučením mons. Josefa Kunce byl přijat za kaplana v osadě Sv. Kříže v East Bernard, Tex., v níž je od r. 1967 farářem.

V krajanských novinách (týdeník Našinec) z roku 1988: 74/43, s. 1 je připomínka jeho kněžského výročí: Msgr. Jan B. Kukrál, duchovní správce, již teď ve výslužbě, z osady Sv. Kříže v East Bernard, jest knězem již 50 roků.

V East Bernard je dnes ulice Kukral Road.

V krajanském časopise VINCULUM z první neděle adventní r. 1992 je zmínka biskupa Jaroslava Škarvady o úmrtí P. Kukrála: Nakonec ještě k Vinculu Missarum. Mám výčitky svědomí, že jsem pro nedostatek času neoznamoval úmrtí našich členů. Snad mi to odpustí, vzhledem k tomu, že čas už přestal být jejich otrokářem. Podle naší úmluvy však máme obětovat mše svaté za dva členy Vincula Missarum, jejichž úmrtí - i když je snad všeobecně známé - nebylo ještě touto formou oznámeno. Jsou to: P. Karel Kolek OSB, člen svatoprokopského opatství v Lisle a P. Jan Kukrál z Texasu. Moc mě mrzí, že to oznamuji takto se zpožděním, ale kdybyste věděli, co toho mám!

Vzpomínka na P. Kukrála od Marie Kokaislové (*25. 3. 1933):

Když bych měla říct nějakého kněze ze Kdyně, na kterého nejraději za těch 90 let vzpomínám, tak je to určitě Kukrál. To byl mladý kaplan, kterého jsme měli na náboženství, a ten to s dětma uměl. Když už skončila škola, protože náboženství bylo ve škole, tak jsme ho my děti doprovázely na faru. Já si to pamatuji, bylo to za války, tak vždycky když byl první pátek v měsíci, tak jsme k němu chodily na faru na snídani. Nebyla to žádná honosná snídaně, to ani nešlo, jenom sušenky a čaj, ale bylo to pěkné a doteď na to moc ráda vzpomínám. Po té snídani jsme pak šly do školy. V té době tam byl děkanem páter Skala, ale ten byl spíš takový sedlák, měl koně, krávy, musel se starat o hospodářství, fara se musela uživit. Až mě ho bylo někdy líto, protože oproti tomu kaplanovi Kukrálovi byl Skala úplně v pozadí. Na tom farním hospodářství se strašně nadřela paní Heidelbergrová se Starý Kdyně. Ta měla syna France, který musel do války, protože byl ze smíšeného česko-německého manželství. O Francovi nebyly žádné zprávy, ale paní Heidelbergrová pořád věřila, že se vrátí, ta jistota jí držela až do smrti, ale Franc se nevrátil. To byl její jediný syn.
Ještě za války pátera Kukrála přeložili do Loučima a jak se dostali komunisti k moci, tak to měl špatný, ale povedlo se mu utéct přes hranice a pak byl někde v Americe.

2. 7. 2023



Zobrazeno: 30 x