Minutka se svatými

1. ledna 1. února 1. března 10. dubna 8. května 3. června 6. července 4. srpna 1. září Minutka se svatými 1. listopadu 1. prosince

Předmluva

Opravdu chcete být svatí? Nebo už žijete život, kde byste mohli zůstat takoví, jací jste – se svými malými radostmi, přesvědčeními a občasnými chybami – a na konci by se někdo jen pousmál a řekl: „Ten tvůj život, to je učebnice svatosti.“? Pokud jste k tomu ale ještě nedošli, tahle kniha by vám mohla být blízká.

Svatost není pro výjimečné dny nebo mimořádné lidi. Je to obyčejná každodenní odvaha podívat se na svůj život trochu jinak. Můžeme začít s vlastní hlavou: zkuste se postavit na hlavu a obrátit všechno vzhůru nohama. Pak z ní vypadnou všechny myšlenky, zvyky a vzpomínky – dobré, horší, i ty vyloženě špatné, užitečné i zdánlivě zbytečné. Možná tam najdete nějaká zlatá zrnka, třeba připomínku toho, jak jste někomu pomohli. Možná objevíte pár střepů – věci, které jste pokazili nebo které bolí. A pak tam může být obyčejný plastový kousek z kindervajíčka. Na první pohled zbytečný, ale přece si uvědomíte, že vám připomíná, jak jste ho kdysi schovali v lese a udělali radost dětem. I ty nejméně významné věci mohou být kouzelné, pokud jim dovolíme rozjasnit náš svět.

Posviťte si na to všechno.

Pak přichází další krok – všechny ty věci znovu vrátit zpátky do hlavy. Ne všechno, co najdete, musí zůstat; tu opravdovou špínu můžete s klidem zamést pryč. Ale všechny ostatní střípky, ať už jsou to zlatá zrnka nebo trochu toho plastu na odlehčení, vraťte hezky zpátky. Nemusíme plnit jen tím ryzím zlatem – to bychom z toho měli zbytečně těžkou hlavu. Potřebujeme i trochu těch drobností, které připomínají, že život nemusí být dokonalý, aby byl krásný.

Tahle kniha přináší minutky se svatými, kteří prošli svou cestou často plnou zkoušek, kdy hledali světlo – zakopli, zabloudili, ale nikdy nepřestali jít dál. Každý z těchto světců je připomínkou, že svatost není vzdálená nebo nedosažitelná. Je až překvapivě blízko, je v obyčejném životě a těch chvílích, kdy se postavíme na hlavu, vyklepeme z ní všechny věci, posvítíme si na ně a uklidíme. Tak jako svatí bývají zobrazováni se svatozáří, i my můžeme mít své vnitřní světlo, které nám osvětluje cestu ke svatosti – cestu, kde vedle ryzího zlata leží i trocha nepořádku a zdánlivě zbytečné drobnosti, jako panáčka z kindervajíčka nebo vyřezanou píšťalku připomínající radost z obyčejných věcí.

Ke svatosti jděte ve středu cesty. Uklízejte tak akorát.

Odolejte pokušení mít v hlavě pořád uklizeno. Ať je vám (ale ostatním kolem vás) s vámi dobře, neudřete se.

Rozumný kopec špinavého prádla je v pořádku. Zároveň si nemyslete, že se prádlo samo vypere. Čas od času ho musíte nacpat do pračky. Prát však nemusíte sami. Klidně si někomu řekněte o pomoc. (A můžete jít ke svatosti od pondělí do neděle.)

Cesta ke svatosti vede ke zdroji světla. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. (začátek Janova evangelia) Podle: Ve středu jsme svatí https://www.spiritualpoints.cz/sp/ve-stredu-jsme-svati/

https://www.proglas.cz/svatek/?list=1

http://www.katolik.cz/kalendar/kal_mes.asp?m=1&r=2024

Zobrazeno: 87 x