(obec Prášily)

Vikariát Sušice-Nepomuk

Farnost Hůrka

• Kostel sv. Vincence Ferrerského
• Kaplička sv. Kříže

Německý název: Hurkenthal, latinsky: Hurkothalium. Expozitura r. 1785, lokalie r. 1798. Farnost r. 1857¹⁾. V letech 1940 – 1945 farnost spravována z Pasova. Po r. 1950 se obec ocitla ve vojenském újezdu a farnost se neobsazovala. V současné době je farnost spravována ze Sušice.

Hůrka (900 – 1011 m n. m.) leží na úpatí jezera Laka. Jezero Laka (dříve Lacka-See), nejmenší ze šumavských jezer, nedostalo ale svoje jméno od slova Lacke, které znamená vodní louži. Podle ústních podání má označení pocházet z tisíciletého popisu „Severního lesa“ (Nordwald), které bylo v latinském jazyce a uvádělo u jezera Laka označení „Lac“.

Šumavskou vesnici Hůrku (dříve Hurkenthal) tvořily osady Nová Hůrka (Neu-Hurkenthal), Stará Hůrka (Alt-Hurkenthal) a Hůrka.

V některých zdrojích (včetně informační tabuli na Hůrce) se uvádí, že majitel skláren Georg Christoph Abele zde založil v roce 1732 osídlení pod názvem Česká Huť (Böhmischhütten). Georg Christoph Abele se ale narodil až 18. 7. 1786 (zemřel v r. 1833).
Místo založil v roce 1732 Hans (Johann) Georg Hafenbrädl z Eisensteinu (Železné Rudy), když získal lesní plochu téměř 15 km² od hraběnky Eleonore von Mansfeld z Ober-Körnsalz (Hořejší Krušec).²⁾

V roce 1789 byl z peněz církevního fondu postaven kostel. V roce 1799 přešel kostel do vlastnictví šlechtického rodu Abele.

Již v roce 1822 je na Hůrce zmiňována škola. Ta byla pod patronátem zdejšího majitele České Huti Georga Christopha Abeleho.

Roku 1852 prodala rodina Abelů Hůrku knížatům Hohenzollern ze Sigmaringen. Kostel byl při této příležitosti povýšen na samostatnou farnost. Prvním farářem se stal Michael Tragl, který farnost spravoval až do roku 1873.

Posledním duchovním na hůrecké farnosti byl Max Seibold.

V roce 1852 se hůrečtí obyvatelé přihlásili o svá „práva“. Zaprotokolování se odehrávalo na Staré Hůrce. Ve všech výše zmíněných osadách bydlelo tehdy 558 lidí. Z tehdejších původně sklářských rodin se později staly rodiny dřevorubecké.

V roce 1864 byla zrušena patronská práva (a povinnosti) ke školám a o provoz školy se musela začít starat obec.

Hůrka – kostel, nedatováno3)

Škola na Hůrce byla ale z toho vyjmuta, neboť patron, který reprezentoval také obec, byl současně majitelem skoro všech pozemků a nemovitostí.

V písemnostech knížecích archivů domu a panství Hohenzollernů v Sigmaringen jsou o škole na Hůrce četné zápisy.

Obyvatelé panství Hůrka žili na Králováckém území a mohli proto o sobě rozhodovat sami. Každý majitel skláren na Králováckém území byl povinen dát svým zaměstnancům k dispozici bydlení a pozemky nezbytně nutné k obživě.

Hůrka, kostel sv. Vincence – interiér s hlavním oltářem z 18. století (foto neznámého autora, po roce 1930)4)
Hůrka – kaple sv. Kříže, krypta s ostatky členů sklářské rodiny Abeleových. Hrobní kapli zřídil Jiří Kryštof Abele roku 1820. 5)

Obyvatelé Hůrky si mohli stejně, jak bylo tehdy na Šumavě obvyklé, sami pěstovat zemědělské produkty. Zpravidla měli pro svoji potřebu louku na pasení jedné až dvou krav a pole na pěstování brambor, ovsa a lnu.

Již v 30. letech 20. století byla Hůrka oblíbeným turistickým místem. Jak v létě, tak v zimě sem jezdili prožít svoji dovolenou turisté z Čech i z Německa.

Kostel a hotel, nedatováno

V letech 1946–1948 bylo původní obyvatelstvo odsunuto a žije v Bavorském lese v Oberbayern, v Horní Falci a na různých místech po celém území Spolkové republiky Německo.

Osady Stará Hůrka (Alt-Hurkenthal) a Hůrka (Hurkenthal) již dnes neexistují. Byly v průběhu 50. let srovnány Československou lidovou armádou se zemí. Z bývalé hřbitovní kaple, hrobky rodiny Abelů, zůstaly jenom ruiny. Střed obce – kostel, škola, hřbitov, hotel „Zum Lacka-See“ – to všechno bylo srovnáno se zemí. Na místě se v dobách „studené války“ konala vojenská cvičení. Nová Hůrka (Neu-Hurkenthal) sloužila až do 90. let jako vojenský opěrný bod a kasárna pro české pohraniční jednotky. Až na několik domů, které byly rovněž strženy, zůstalo ale jádro této obce zachováno.⁶⁾.

Díky páteru Vítězslavu Holému z tamní farnosti začalo znovuvzkříšení zdevastované kaple a celého tohoto místa včetně základů kostela sv. Vincence a hřbitova. Parta nadšenců s panem Holým sem ze Sušice jezdila hlavně o sobotách a tvrdě tady pracovali. Opravená kaple byla znovu vysvěcena v roce 2003. Od roku 2011 je v kapli skleněná socha Ježíše Krista s trnovou korunou od šumavské sochařky Vladimíry Tesařové. Opravy se dočkalo i torzo kostela a pietně byly upraveny i zbytky hřbitova. Na stěně kaple je umístěna pamětní deska na památku lidem usmrceným za komunistického režimu na státní hranici s tehdejší Spolkovou republikou Německo.⁷⁾

Stará Hůrka – základy kostela. Křížek, 1. 8. 2006

Kaple – čelní a boční stěna; zadní pohled, 1. 8. 2006

Zvon na kapli a rozbité náhrobky, 1. 8. 2006

Kaple v prosinci 1996

Konečná devastace zdejší osady nastala po dokončení filmu Divá Bára, který tady a u blízkého jezera Laka na motivy povídky Boženy Němcové natáčel režisér Vladimír Čech v roce 1949. Ve filmu je krásně vidět, jak vesnice Hůrka vypadala, ve scéně se splašenými koňmi si ‚zahraje‘ místní náves, můžeme tam vidět i řadu venkovských domů, hotel, kapli, hřbitov a také kostel sv. Vincence v celé jeho kráse předtím, než si z něj vojáci udělali stodolu a pak ho barbarsky zničili. Bývalá osady Hůrka na počátku 50. let doslova lehla popelem. Všechno tady vojáci zničili, nedochovalo se tu vůbec nic. Ušetřena zůstala jen hřbitovní kaple sv. Kříže, a to jenom proto, že si z ní pohraničníci udělali pozorovatelnu. Když pak kaple postupně chátrala a strop nad kryptou se propadl, využili tohoto prostoru k pálení pneumatik. A pak si do začouzených a černých míst na stěnách vyrývali, odkud jsou a kolik dní jim zbývá do konce vojny. Tuhle výpověď doby jsme v obnovené kryptě ponechali dodnes… Kapli i kryptu tehdy úplně vydrancovali, nic jim nebylo svaté, žádná pieta nebyla na místě. Naopak šperky pohřbených je lákaly k rabování…
Z počátku 50. let se po Šumavě traduje historka z krypty kaple sv. Kříže o tanci opilých pohraničníků s mumiemi. Několik vojáků, údajně ze sušické brigády pohraniční stráže, přijelo se svým velitelem nákladním autem k hůrecké kapli. Už cestou se vydatně posilnili alkoholem. Z krypty vytahali prosklené rakve s mumifikovanými ostatky příslušníků sklářských rodin Abelů a Hafenbrädlů, mezi kterými byl i otec spisovatele Karla Klostermanna. Rakve rozbili a s mrtvými ženami, oblečenými v krásných róbách, pak opilí tančili. Potom všechny mrtvé rozstříleli a jejich zbytky někde blízko kaple zakopali. Podle legendy je za to stihl spravedlivý trest – všichni včetně velitele do roka zemřeli. 82letá učitelka Hozáková (r. 1997): „Asi desetiletá jsem s babičkou chodila do kaple, když přišli nějací turisté a chtěli se do ní podívat. Tak jsem se dostala i do krypty. Byla tam též pochována jedna dívka, která se měla utopit v jezeře Laka. Měla na krku tři řady pravých perel a jen jedna kulička svítila jako nová. Dodnes ji vidím.“8)

Nedaleko Hůrky je další zaniklá obec Zettlova Hůrka, kde byla kaplička (49.1374705°N, 13.3584087°E). Všechny nemovitosti zanikly po roce 1950 v souvislosti se vznikem VVP Dobrá Voda.

Zettlova Hůrka, kaple, v pozadí Skelná (Glaserwald). 9)

Zettlova Hůrka, 2010. V pozadí stál dům čp. 134 a za ním kaplička.10)

Zobrazeno: 269 x