Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- umrlci_prkna [29. 09. 2022 (18:00)]
185.5.68.18
+++ umrlci_prkna [09. 04. 2024 (08:54)] (aktuální)
193.165.236.156
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ====== Umrlčí prkna patří k šumavské tradici ======
 Česko-bavorské výhledy, 1992
+[[Totenbretter gehören zur Böhmerwaldtradition]]
 ===== Výraz úcty k zemřelým vysoko na odloučených samotách: členům rodiny i celému společenství tam žijících =====
@@ Řádek 12: / Řádek 14: @@
 Zvyk zhotovovati a stavěti umrlčí prkna je znám z Alp a na Šumavu jej přinesli němečtí kolonisté, jejichž proud sem plynul od 15. století a zesílil zejména koncem 18. století. Že tomu tak skutečně bylo, dokazují četné záznamy v kronikách a pak rozšíření tohoto zvyku na protilehlé straně Šumavy v Bavorském lese.
-V každé chalupě byla připravena prkna nejčastěji ze smrkového, jedlového neb lipového dřeva. kteréžto dřeviny byly pro lidového řezbáře snadno zpracovatelné. Lipových prken se používalo jen poskrovnu, i když to byl ideálně zpracovatelný materiál. Kmeny lip téměř chyběly v zápoji smíšených porostů, rostly jen v nečetných alejích, kterých se velmi zřídka dotklo ostří dřevorubeckých seker a pil. Sporadicky bylo používáno i bukových prken. Na prkně spočinulo tělo zesnulého, než bylo pohřbeno. Tu mnohdy leželi nebožtíci celé zimní měsíce doma. Bylo tomu tak v minulém a na začátku našeho století, kdy vysoký sníh zasypal cesty a sněhové závěje zalehly až ke komínům nízké roubenice. Později, když v Alpách i na centrální Šumavě se snižovala vrstva sněhová, byl tento odpočinek zemřelého doma krátký. Znal jsem českého kněze, který v tomto století působil dlouhá léta v [[Srní]] a ten mi vyprávěl, že i pohřby ze svahu Zelené hory byly vypravovány nejpozději do 14 dnů. Navíc je nám známo z archivů lesních úřadů hohenzollernských a z beletristické literatury, že jakmile sněžení ustalo, upravovaly se volskými potahy cesty pro nutnou komunikaci a ke krmelcům, kam se dováželo seno pro vysokou (bří Nekvasilové: Šumavská halali).
+V každé chalupě byla připravena prkna nejčastěji ze smrkového, jedlového neb lipového dřeva, kteréžto dřeviny byly pro lidového řezbáře snadno zpracovatelné. Lipových prken se používalo jen poskrovnu, i když to byl ideálně zpracovatelný materiál. Kmeny lip téměř chyběly v zápoji smíšených porostů, rostly jen v nečetných alejích, kterých se velmi zřídka dotklo ostří dřevorubeckých seker a pil. Sporadicky bylo používáno i bukových prken. Na prkně spočinulo tělo zesnulého, než bylo pohřbeno. Tu mnohdy leželi nebožtíci celé zimní měsíce doma. Bylo tomu tak v minulém a na začátku našeho století, kdy vysoký sníh zasypal cesty a sněhové závěje zalehly až ke komínům nízké roubenice. Později, když v Alpách i na centrální Šumavě se snižovala vrstva sněhová, byl tento odpočinek zemřelého doma krátký. Znal jsem českého kněze, který v tomto století působil dlouhá léta v [[Srní]] a ten mi vyprávěl, že i pohřby ze svahu Zelené hory byly vypravovány nejpozději do 14 dnů. Navíc je nám známo z archivů lesních úřadů hohenzollernských a z beletristické literatury, že jakmile sněžení ustalo, upravovaly se volskými potahy cesty pro nutnou komunikaci a ke krmelcům, kam se dováželo seno pro vysokou (bří Nekvasilové: Šumavská halali).
 Po pohřbu bylo prkno opatřeno třemi křížky, stříškou a vyzdobeno lidovým malířem. Chudším namaloval nejčastěji lebku se zkříženými kostmi, zlámanou svíci, těm zámožným nejčastěji barevný obraz Panny Marie, mnohdy velmi značné umělecké hodnoty, neb světce či světici jako patrona a patronky zemřelého. Lidový řezbář upravil horní třetinu různě zdobeným reliéfem. Nejstarší dochovaná prkna nesou výzdobu gotickými prvky, pozdější mívala bohatou barokní výzdobu. Ve třetině výšky prkna bylo uvedeno jméno, příjmení, přesné datum narození, úmrtí, povolání (sedlák, dřevorubec, sklář), místo bydliště. Ani o žertovné texty nebyla nouze:
@@ Řádek 44: / Řádek 46: @@
 Švabachem by to vypadalo nějak takto: \\
-{{:undefined:prkna-svabach.jpg|}}
+{{:undefined:prkna-svabach.jpg|Švabach}}
 Po smrti starého Stadlera zůstala prkna bez dohledu, takže v nejbližších letech zetlí a jen kamenný podstavec kříže s vytesaným čtyřlístkem bude jediným viditelným znamením, kde prkna stála.
@@ Řádek 57: / Řádek 59: @@
 Diametrálně odlišný přístup pro „Totenbretter“ měli naši západní sousedé na bavorské straně v Bavorském národním parku. Tam se prkna nestala muzeální záležitostí, setkáte se s nimi velmi často. Jsou mnohde umístěna podle cest ve skupinách 14 až 16 kolem kříže (Hoher Bogen), kynou vám na pozdrav svou barevností právě tak jako květiny umístěné kolem kříže. Navíc tradice umrlčích prken tu nevymizela, stala se dokonce živou a milou realitou dneška.
+{{:nemecko:2021:img_20210727_101010.jpg?662|}} \\ ''Zeltendorf (GPS 49.1888764N, 12.8482786E), umrlčí prkna. 27. 7. 2021''
+{{:nemecko:2021:img_20210727_113629.jpg?255  |}} {{:nemecko:2021:img_20210727_130451.jpg?400|}} {{:nemecko:2021:img_20210727_130523.jpg?400|}}  \\ ''Viechtach, kostel sv. Augustina a kaple s umrlčími prkny. 27. 7. 2021''
+{{:pasted:20230419-231340.png?121  |epitaf}}
 Dodržela původní symbolický význam a zhotovují se v upomínku těm, kteří se zasloužili svou prací duchovní či manuelní o zdejší region. Do této kategorie patří všechna novodobá prkna. U kapličky pod vrcholem Velkého Javora, železné prkno na vrcholu Ostrého, na turistické cestě z Klingenbrunu na Roklan, kde vás upoutá prkno, jehož nápis vděčně vzpomíná hostinského, který po padesát let v nedalekém hostinci sloužil horalům a turistům dobrým jídlem a osvěžujícím pivem. Básník Siegfried von Vegesack, který našel po první světové válce svůj druhý domov v bavorském lese, dal si před svou smrtí v roce 1974 zhotoviti prkno a sám si na ně napsal Čtyřverší, které je v přeneseném smyslu jeho náhrobním nápisem, epitafem. Cituji z něho jen dva poslední verše, které tak stručně a neskonale krásně mluví o lásce k těmto potemnělým lesnatým horám:
-''Hier auf dem Pfahle((Der Pfahl ist ein einzigartiges Naturdenkmal in Ostbayern: Ein durch Erdverwerfungen entstandener Quarzgang, der sich, mal sichtbar mal unsichtbar, über 150 km schnurgerade durch den Bayerischen Wald erstreckt und in Viechtach und Weißenstein bei Regen seine markantesten Felsriffe zeigt.)) saß ich oft und gern \\
+''Hier auf dem Pfahle((Der Pfahl ist ein einzigartiges Naturdenkmal in Ostbayern: Ein durch Erdverwerfungen entstandener Quarzgang, der sich, mal sichtbar mal unsichtbar, über 150 km schnurgerade durch den Bayerischen Wald erstreckt und in Viechtach und Weißenstein bei Regen seine markantesten Felsriffe zeigt. \\ Pfahl je jedinečnou přírodní památkou ve východním Bavorsku: křemenná žíla tvořená zemními zlomy, která se táhne, někdy viditelně, jindy neviditelně, přes 150 kilometrů přímo Bavorským lesem a ukazuje své nejvýraznější skalní útvary ve Viechtachu a Weißensteinu u Regenu.)) saß ich oft und gern \\
 O Wanderer, schau dich um und lobe Gott den Herrn!''
-''Tady(("auf dem Pfahle = Der Pfahl (Kupa) je jedinečnou přírodní památkou ve východním Bavorsku: křemenná žíla tvořená zemními zlomy, která se táhne, někdy zřetelně, jindy nezřetelně, v délce více než 150 km v přímém směru Bavorským lesem a ukazuje své nejvýraznější skalní útesy ve Viechtachu a Weißensteinu u Regenu.))jsem často a rád sedával \\
+''Často a rád jsem tady na Pfahlu(("auf dem Pfahle" = Der Pfahl (Kupa) je jedinečnou přírodní památkou ve východním Bavorsku: křemenná žíla tvořená zemními zlomy, která se táhne, někdy zřetelně, jindy nezřetelně, v délce více než 150 km v přímém směru Bavorským lesem a ukazuje své nejvýraznější skalní útesy ve Viechtachu a Weißensteinu u Regenu.)) sedával  \\
-Poutníče, pohlédni kolem sebe a chval Pána Boha!''
+Ó poutníče, kéž by ses kolem podíval a Pána Boha oslavoval!'' \\
+ \\
+ \\
+{{:nemecko:2021:img_20210727_131033.jpg?300|}} {{:nemecko:2021:img_20210727_122902.jpg?300|}} \\ {{:nemecko:2021:img_20210727_122741.jpg?602|}}
 Dr. Kaskoun
@@ Řádek 90: / Řádek 105: @@
 Sken původního článku: \\ {{:undefined:img_20201018_113345.jpg?50|Umrlčí prkna}}

Kostely a kapličky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku