13. 3. 2022

24. 10. 2020

Farnost: Klenčí pod Čerchovem
(farnost do roku 2005: Nemanice)

Německý název: Wassersuppen.

• Kostel sv. Jana Nepomuckého
• Zaniklá kaplička

Obec založena krátce před r. 1591, kdy čtyři hospodáři nově založené vsi, nazvané nejprve Loužnice, slibují poslušnost domažlické vrchnosti.

Německý místní název „Wassersuppen“ (vodové polévky), stejně jako český „Nemanice“, odkazuje na životní podmínky, které byly vždy špatné kvůli chudé půdě. (Podle jiného výkladu by mohl být název obce z jazykového hlediska česko-slovanského původu: ve středověku byl vůdcem slovanského rodu (župa, „kraj“) župan („suppan“). A „ves“ může být i „vas“: „ves Županů“, kde měl rod své sídlo, by tedy byla „vas Župa“. Pokud bychom toto slovo vyslovili jako jedno slovo, mohli bychom dojít k „Wassersuppen/ vodním polévkám“ prostřednictvím „wassupan“¹⁾). Zpočátku ležela obec přímo na hranici mezi Čechami a Bavorskem, až do roku 1766, kdy byla hranice upravena a kdysi bavorské obce Schmalzgruben / Nemaničky, Haselbach / Lísková a Grafenried / Lučina se staly součástí Čech; obyvatelstvo zde však zůstalo téměř výhradně německé.

V r. 1718 expositura k farnosti Klenčí pod Čerchovem, od r. 1785 farnost (po dostavbě kostela). V letech 1782–1786 byla součástí expositury (později farnosti) i obec Lučina / Grafenried, která zanikla po 2. světové válce v důsledku odsunu Němců a vytvoření hraničního pásma.
Matriky jsou vedeny od roku 1758.

V roce 1930 měly Nemanice 326 domů a 1921 obyvatel²⁾, v roce 2001 zde žilo 250 obyvatel v 49 domech³⁾, v roce 2023 zde žilo 289 obyvatel⁴⁾.

Pohlednice z Wassersuppen / Nemanic – 1. v roce 1901, 2. v roce 19105)

V okolí Wassersuppen byly původně dvě kaple, „una silva Hercynia dicata beatae Virgini Mariae, secunda in Wassersuppen, dicata St. Joh. Nepomuk“, česky: „Jedna v Českém lese (u Hirschsteinu), zasvěcená Panně Marii, druhá ve Wassersuppen, zasvěcená svatému Janu Nepomuckému“. První, starší kaplí, byla lesní kaple Navštívení Panny Marie na Hirschsteinu, kde se poustevna s názvem „Kapellen“ dochovala až do roku 1945 (Neubäuhütten č. 38). Původně zde prý žil poustevník z Pivoně / Stockau, který patřil ke klášteru v Pivoni. Kostelík údajně postavil farář Steier z Klenčí v roce 1692, přestavěn byl v roce 1745, než jej císař Josef II. v roce 1787 zrušil. Dnes z poustevny zbyla jen lesní louka, ale kapli připomíná pamětní kaplička (zasvěcená svatému Eustachovi).

Druhá kaple se nacházela ve Wassersuppen na místě dnešního kostela a byla postavena ze dřeva v roce 1704, než byl 12. ledna 1718 vysvěcen kamenný kostel. Patronem byla rodina Stadionů. Zpočátku byl najat „Capellanus expositus“ z Klenčí. První kaplan Thädeus Kayser žil na faře spolu s poustevníkem, který vyučoval děti. Za Johanna Franze Küttnera se Wassersuppen stala v roce 1758 samostatnou farností. V tomto roce se také začínají vést matriky. Od roku 1772 do roku 1785/87 patřily do farnosti Hirschsteinhäusl a Nimvorgut také Wassersuppen, od roku 1782 Schmalzgruben, Haselbach, lovecký zámeček „Gränzhut“, Grafenried, Anger, Seeg a Haselberg. Již v roce 1786 však Grafenried a tři posledně jmenované vesnice získaly vlastní farnost. Dočasná příslušnost starého Hofmarku přinesla faráři z Wassersuppe a prvnímu faráři Küttnerovi „mnoho mrzutostí, potíží a nepřátelství“. Údajně z této doby pochází žertovné pojmenování „Routaigler“ (= červené oko), protože obyvatelé Grafenriedu plakali, když museli znovu opustit Wassersuppen. K farnosti Wassersuppen nyní patřily Althütten, Friedrichshütten, Mauthaus, Neubäu, Neubäuhütten, Kreuzhütten, Haselbach, Schmalzgruben, Heinrichsberg a Sophienthal (se Sophienhütte); v té době zde žilo 2 448 katolíků a 17 tzv. osob jiného vyznání. Obyvatelé Höllu také chodili do kostela svatého Jana Nepomuckého a nechávali zde křtít své novorozence. V roce 1938 se farnost stala součástí děkanátu Waldmünchen.

Duchovní a kněží farnosti Wassersuppen: Od roku 1758 působili v expozituře jako kaplani a správci Adalbert Fischer, Antonius Bauer a Antonius Kunert. Jména a roky působení farářů:

• 1772-1788 Johann Franz Küttner (farář od roku 1786),
• 1788-1817: Stefan Mester,
• 1817-1829: Joseph Reithmayer,
• 1829-1841/42: Matthias Pittner,
• 1842-1845: Simon Reischek,
• 1846-1855: Thomas Kortus,
• 1856: Jakob Fischer,
• 1857-1870: Johann Kundert,
• 1871-1873: Franz Veselý,
• 1873-1879: Johannes Schmuha,
• 1880: Martin Hastreiter,
• 1880-1904: Franz Hodan,
• 1905-1938: Franz Kordik,
• v letech 1908-1938 byl kooperátorem Jan Parkos, kterého národní socialisté doslova vyhnali.
• 1938-1946: Franz Wittmann.

Předposlední grafenriedský farář Michael Ring (1862-1937) pocházel ze Schmalzgrubenu.

V roce 1704 zde byla vybudována dřevěná kaple, pozdně barokní kostel z let 1781–1784 byl vystavěn pod patronací Stadionů. Po odsunu německých obyvatel v roce 1946 byla farnost Nemanice zrušena, ale kostel naštěstí nebyl zbourán jako v Grafenriedu (Lučině) nebo Waieru (Rybníku). Údajně to bylo způsobeno tím, že Jan Harant, dlouholetý farář v Klenčí, v Nemanicích sloužil pravidelné bohoslužby. Kostel tedy nechátral (dokonce je doložena snaha o provedení nejnutnějších oprav), ale „pouze“ se dostal do špatného stavu.

Po otevření hranic byl kostel sv. Jana Nepomuckého po dohodě mezi bývalými obyvateli (na starosti jej mělo tovaryšstvo „Dö Zünftigen“ Waldmünchen), českými úřady a diecézemi Regensburg a České Budějovice obnoven. Generální oprava kostela byla zahájena v roce 1991 z iniciativy původních německých obyvatel a trvala pět let.⁶⁾. Bohoslužby se stále konají pravidelně - slouží je farář z Klenčí, stejně jako v dávných dobách, kdy obec Wassersuppen ještě nebyla samostatnou farností.⁷⁾

24. 10. 2020

13. 12. 2021

Kostel sv. Jana Nepomuckého (18. 7. 2006).

Kříž u kostela a nápis u kříže.

Nemanice (nedatováno). 8)

Nemanice, hřbitov, 19919)

Foto kapličky v Nemanicích před 2. svět. válkou 10) (podle jiných údajů se jedná o kapli v Novém Mohelnu u Mariánských Lázní)

Zobrazeno: 235 x