Pane Bože,
právě jsem potkal člověka,
co se tváří jako beránek,
mluví jako prorok,
a sám říká: „Ale pozor, umím bejt taky pěkná svině.“
A víš co? Vůbec nelhal. Čistokrevná svině.

Stál jsem tam, díval se na něj,
a v hlavě mi jela smyčka:
Praštit? Nepraštit?
Nakopat? Přehlížet?
Byl jsem tak nasranej, že jsem v sobě objevil
hlubiny temnoty, o kterých jsem doufal, že jsou vyhrazené jen jemu.

A pak, uprostřed těch myšlenek —
zablesklo se ve mně cosi jako zrcadlo.
A viděl jsem:
i já můžu bejt svině.
Stačí krůček, slovo, pěst,
a jdu s ním ruku v ruce.

Tak Tě prosím,
ne o spravedlnost,
ne o pomstu,
ale o slitování nade mnou:
Pane Bože, prosím Tě, ať nejsem svině!

Amen.

Žalm člověka v pokušení

Hospodine, slyš mé volání,
neboť mé srdce je rozbouřeno a krev mi vře.
Potkal jsem muže s úsměvem na rtech
a jedem pod jazykem.
Tváří se mírně, mluví o pokoji,
ale jeho slova jsou lest
a jeho skutky — klam a zrada.

Říká: „I já dovedu být svině.“
A já mu věřím.
V očích má lesk toho, kdo ví,
že slušnost je jen póza,
která se nosí jako kravata — když se to hodí.

A hle, moje pěst toužila po jeho tváři,
a má mysl po pomstě.
Řekl jsem si: Spravedlnost! Zaslouží si to!
Ale tys mi ukázal mé nitro,
a já se zhrozil.

Vždyť to, co nenávidím, začalo růst ve mně.
To, co odsuzuji, šeptá z hlubin mé vlastní duše.
A já se lekám — ne jeho,
ale sebe samého.

Proto volám k Tobě, Hospodine:
Zastav mě, neboť krok, který mě od něj dělí,
je menší, než bych si přál.
Ne proto, že bych byl lepší,
ale protože vím,
že ten hněv, co se ve mně zvedá,
není o moc čistší než to, co mě rozhněvalo.

Dej mi sílu nepodlehnout!
Očisť mé myšlenky od jedu,
napřim mé srdce,
a dej mi projít kolem —
ne se slabostí, ale s milostí.

Pane Bože, prosím Tě, ať nejsem svině.
Ani dnes. Ani zítra.
Ani v duchu.

Amen.

Zobrazeno: 81 x