Stránka je zamknutá

Tato stránka je právě zamknutá pro úpravy jiným uživatelem. Musíte počkat, než onen uživatel dokončí své úpravy nebo než tento zámek vyprší.
Právě zamknuto: 216.73.216.142
Zámek vyprší: 2026/07/11 06:07 (15 min)
Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Praha Stodůlky ======
{{:praha:2021:stodulky3.jpg|}}

Stodůlky, známé také jako Stodulek v němčině, představují městskou čtvrť a katastrální území situované na západě Prahy. Tato oblast zahrnuje jak historickou obec Stodůlky, tak i množství nových čtvrtí, a to jak sídlištního charakteru, tak vilových. Geografické rozložení těchto částí přibližně odpovídá území městské části Praha 13, kde část Stodůlek náleží pod Jihozápadní Město.

{{:praha:2021:stodulky_3.jpg|}}

Ves je připomínána již roku 1159 jako majetek řádu johanitů. Ve 13. století patřila středověká osada pánům z Hradce. Část zdejších pozemků daroval Oldřich II. z Hradce proboštství svatovítské kapituly. V této části Stodůlek měl roku 1402 probošt Jan tvrz a dvůr s dvojím poplužím, s luky a lesy a dvěma poddanými ke své službě. V době husitské, r.1429, se staly majetkem pražského purkrabství. Přestože v předbělohorské době byly Stodůlky poměrně velkou vesnicí s 20 domy. V roce 1645 v důsledku útrap třicetileté války zde žilo pouze 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci, 3 selská, 5 chalupnických a 1 zahradnické stavení se nalézaly v troskách. V polovině 18. století bylo v obci opět 25 hospodářství. V roce 1787 si zde založili školu, kterou navštěvovaly děti z Motola, Chab a samoty Lužiny.
V roce 1843 měly Stodůlky 74 domů s 592 obyvateli. K hlavnímu městu byly připojeny v roce 1974.((https://www.praha13.cz/Historie-a-pametihodnosti-1))

Rozloha Stodůlek je 963,01 ha.

Počet obyvatel 60 758 (r. 2021), počet domů 2 489 (2011)

  * Kostel sv. Jakuba 
  * Komunitní centrum sv. Prokopa
  * Kaple Nalezení sv. Kříže (na hranici obcí Stodůlek a Motola)

===== Kostel sv. Jakuba =====

{{https://dron.cesty.in/lib/exe/fetch.php?cache=&media=2021:stodulky:stodulky7.jpg&.JPG?300}} \\ 14. 2. 2021

Uprostřed osady, kde se původně nacházel románský kostel, byl v období 1901–1903 vybudován nový kostel svatého Jakuba Většího v pseudogotickém stylu podle plánu M. Krcha. V tomto novém kostele byl zachován kamenný gotický svatostánek původního kostela. Vnitřní zařízení pochází z 19. a 20. století. Hlavní oltář je pseudogotický s obrazem sv. Jakuba od Konstantina Buška (je rovněž autorem obrazů na bočních oltářích) z roku 1903. U kostela je umístěn litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1855.

První doložená písemná zmínka o kostelu pochází až z roku 1292. Tehdy patřil patronát nad zdejším chrámem, založeným nejspíše kolem poloviny 12. století, řádu templářů. Podle této listiny darovala tehdejší majitelka Stodůlek Marie z Hardeku spolu se svým synem Oldřichem patronátní právo nad kostelem, které „jim od dávných časů náleželo“, templářům z Uhříněvsi. Ze stejné doby pochází breve papeže Bonifáce VIII., jímž zplnomocnil roku 1298 pražského biskupa Řehoře z Valdeka, aby ustanovil kněze Jana Heřmana za faráře kostela ve Stodůlkách. 

Po zrušení templářského řádu v roce 1312 připadly jeho statky ve všech zemích řádu johanitů (později nazývaných maltézští rytíři), a proto jim připadla mimo jiné i zmíněná komenda templářů v Uhříněvsi, tedy i podací právo ke Stodůlkám. Není však známo, kdy a jakým způsobem johanité o toto právo přišli. Ze Strahovského urbáře z roku 1410 víme, že se ve všech vsích patřících klášteru platil kněžský desátek. Z konfirmačních knih víme také o tom, že od roku 1365 měl právo ustanovovat faráře pražský arcibiskup Jan jako provizorní probošt metropolitní kapituly pražské a od roku 1401 král Václav IV., který podle tradice přenocoval na stodůlecké faře při cestě na Karlštejn.

Podle tehdejších zpráv měl svatovítský probošt ve Stodůlkách tvrz a dvojí popluží s lukami, lesy a dva many ke službě. Tvrz stála na nejvyšším bodě ve Stodůlkách na rozcestí k Chabům – dříve se tam říkalo „na starém hradě“, „V Brance“, „U Branky“. Dnešní název „K Brance“ dostala tamní ulice oficiálně až v roce 1961 podle tradovaného názvu oné tvrze Braňka. Později, za vizitace pražského arcijáhna Pavla z Janovic ve Stodůlkách v květnu 1380 si osadníci stěžovali, že dříve vždy měli při svém kostele plebána a kaplana, kteří tam sídlili, nyní že mají pouze nájemce fary, protože farář Markvart nikdy ve Stodůlkách nebydlil. Nájemcem fary byl tehdy kněz jménem Ondřej, který v roce 1379 před svátkem sv. Jiří vykonal pouť do Říma.

Stodůlky nezůstaly stranou ani během husitských bouří. Jednou se stodůlecký kostel stal přímým svědkem srážky husitů s posádkou Pražského hradu, který byl tehdy v rukou strany „pod jednou“. V této době, kdy si duchovenstvo žádné strany – zvláště katolické – nemohlo být jisto životem, pobýval stodůlecký farář Jan z Domažlic spolu s jinými kněžími pod jednou v Žitavě (kam utekla před husity celá pražská konzistoř). Běžným jevem provázejícím husitské bouře bylo zabírání církevních statků, na kterém se svorně podíleli bojovníci obou stran.

Po husitských válkách žil v zemích Koruny české dvojí lid – zastánci strany pod jednou a stoupenci přijímání podobojí. Církevní organizace byla téměř úplně zničena: pražské arcibiskupství zůstalo neobsazeno po 140 let (do roku 1561), trvale zaniklo litomyšlské biskupství, síť far se téměř úplně rozpadla. Většina země se hlásila ke straně podobojí, jejíž správu vedli prostřednictvím tzv. dolní konzistoře, která se později – po vydání Rudolfova Majestátu – změnila z utrakvistické na konzistoř evangelickou, stavovskou. Na dlouhou dobu byly poměry v českých zemích určeny Kutnohorskou smlouvou, sjednanou na počátku roku 1485. Obě strany se zavázaly zachovávat kompaktáta a smlouvy o nich s císařem Zikmundem, jakož i nedávná sněmovní usnesení o farních kostelích, aby každá strana podržela fary, které měla při nástupu krále Vladislava Jagellonského v roce 1471. Ve Stodůlkách tedy drželi faru nadále stoupenci kalicha (utrakvisté) a podle toho byla fara obsazována kněžími této strany, řízenými dolní konzistoří. Z této doby nám prameny nedochovaly mnoho zpráv. Ze 16. století víme jen o knězi Izaiášovi a faráři Václavu Žílovi, za jehož působení se v roce 1527 ztratil kalich. O dalším duchovním Janu Tobiáškovi víme jen proto, že byl roku 1532 vsazen rychtářem Starého Města pražského do šatlavy, kde později zemřel.

V roce 1592 přibyla ke kostelíku zvonice.((http://www.couramese.cz/tag/stodulky/))

Po porážce stavovského povstání zanikla dolní konzistoř a všechny farnosti v jejím držení se vrátily pod pražské arcibiskupství. Za kardinála Harracha došlo v roce 1631 k reorganizaci duchovní správy. Kvůli akutnímu nedostatku kněží přišly o duchovního správce i Stodůlky. Je doloženo působení jezuity P. Maxe Lesáka-Sylvana, který proslul misijní činností na vinicích v okolí Prahy, kde se scházeli tajní nekatolíci. Jak dokládají prameny, konaly se bohoslužby ve Stodůlkách v posledních třiceti letech 17. století jen velice zřídka.

Na přelomu 17. a 18. století obstarávali duchovní správu ve Stodůlkách dokonce faráři z hlavního pražského chrámu u Panny Marie před Týnem a františkáni od Panny Marie Sněžné. Když byla roku 1702 zřízena fara v Liboci, byly k ní přiřazeny kostely ve Stodůlkách, Košířích a v Řepích.

Za vlády Josefa II. došlo k reformě duchovní správy, jejíž součástí bylo rozšíření sítě farností. V roce 1787 dostaly Stodůlky vlastního kněze, který byl placen z Náboženského fondu (pozdější Náboženské matice), zřízeného mj. z majetku zrušených klášterů, kostelů a náboženských bratrstev. Stodůlky ovšem i nadále patřily k purkrabským, později zemským stavovským statkům.

P. Adam Jelínek je autorem první, převážně latinsko-německy psané farní kroniky, vedené od roku 1787 až do roku 1838. Jak píše, „nenalezl ve Stodůlkách nic, než jen zdi…“. Vybavení kostela a fary se scházelo z různých míst, mj. i ze zrušeného kostela na Bílé hoře (tam se později hlavní oltář, přenesený do Stodůlek, vrátil). Po dvou stech letech byl kostel i nově vymalován (naposledy kolem r. 1550). Po nástupu P. Jelínka byly založeny také farní matriky, které sloužily i obyvatelům Bílé Hory, osady Bílý Beránek, Libkovic, Motola, Řeporyj a dalších okolních obcí. Za Jelínkova nástupce P. Josefa Kubíčka (nastoupil r. 1801) byla stodůlecká fara přestavěna do důstojnější podoby.

V roce 1854 byla za faráře Josefa Zimmermanna, známého spisovatele a překladatele, stodůlecká lokalie povýšena na farnost. Fara i kostel ve Stodůlkách byly sice postupně zvelebovány, rozrůstala se ale i obec, které již starý kostel nedostačoval. Proto se již na konci 19. století za faráře Josefa Kuchynky vedla intenzivní jednání o stavbě nového kostela. Pokračoval v nich P. Václav Kotáb a konečně roku 1898 byla stavba schválena ministerstvem kultu a vyučování. Plány vypracoval architekt M. Krch, vedením stavby byl pověřen stavitel Alois Elhenický. Novostavba probíhala již za nového faráře P. Augustina Krčmáře. 

Po Velikonocích roku 1901 byla ve starém kostele sloužena poslední bohoslužba, po níž ihned začalo bourání budovy. Starý kostel sv. Jakuba byl postaven v románském slohu, jednalo se o jednolodní stavbu s téměř metr silnými zdmi o půdorysu cca 9 × 5 metrů. Na západní straně měla sklenutou kruchtu o dvou klenbových polích, zachovanou v původním stavu. Strop zdobila křížová klenba. Z podkruchtí se vcházelo do věže přistavěné k západnímu průčelí. Malá místnost pod věží, spoře osvětlená okénkem na způsob střílny, byla patrně místnůstkou určenou k uchování kostelních klenotů. Do chrámu se vcházelo z jižní strany portálkem. Vedle kostela na bývalém hřbitově stála stará dřevěná stupňovitá čtyřboká zvonice, na níž se nacházely tři zvony.

Kostel má nestandardní orientaci presbytáře k severu.((http://www.couramese.cz/tag/stodulky/))

**Hřbitov** obklopující kostel byl roku 1835 zrušen a přemístěn mimo vesnici. Dnes se nachází nad stanicí metra Stodůlky.

Nový kostel, jehož náklady byly vyčísleny na 66 631 K 44 h, byl postaven jako pseudogotická jednolodní obdélníková stavba se čtvercovým presbytářem, obdélníkovou sakristií a s hranolovou věží po straně průčelí. Presbytář, orientovaný k severu, je sklenutý křížovou žebrovou klenbou, loď křížovou klenbou. Oltář je také pseudogotický, zhotovený firmou Petr Bušek a synové v Sychrově. Je na něm obraz sv. Jakuba St. od Konstantina Buška, po stranách oltáře jsou sochy sv. Cyrila (Konstantina) a Metoděje.

Do boční zdi na evangelijní straně byl zasazen kamenný gotický svatostánek, jediná část starého kostela, která se dochovala až do dnešní doby. Při rekonstrukci kostela v 90. letech 20. století byl přesazen na dnešní místo v levé části. 

Svatostánek (sanktuář) má tepaná železná dvířka, který pravděpodobně pochází z doby vlády Přemysla Otakara II.((http://www.couramese.cz/tag/stodulky/))

Vnitřek nového kostela byl původně vyzdoben ornamentální polychromovou malbou, která byla odstraněna při rekonstrukci na konci 20. století, při níž byl kostel vybílen. Varhany v novém kostele postavila firma Josef Rejna a Josef Černý z  Vinohrad v roce 1903. Je třeba zmínit, že bourání starého kostela se nedělo bez rozmyslu. Všechny kamenické práce románského a gotického slohu byly předány do Musea království českého (dnešní Národní muzeum) spolu s okenní malbou sv. Marie Magdaleny ze 14. století. Obsah makovice na věži kostela byl spolu s novými listinami a drobnostmi vložen do základního kamene. Nový kostel posvětil 11. října 1903 pražský světící biskup a historik dr. František Krásl za účasti P. Krčmáře, obecního zastupitelstva, místních spolků a korporací a samozřejmě za hojné účasti místních věřících, kteří dobrovolně podstoupili „půst zdržení se pokrmů masitých a újmy v jídle“. Inspirací pro dnešní dobu by mohla být skutečnost, že konečný účet za stavbu a vybavení kostela činil 64 771 K 63 h, což je úspora téměř 2 000 K proti původnímu plánu.

{{:praha:screenshot_20231122-083021.png?200|}} {{:praha:2023:img_20231129_192249.jpg?256|}}\\ ''22. 11. 2021 a 29. 11. 2023''

A historie se opakuje. Díky rychlému růstu Jihozápadního Města přestal i tento nový kostel stačit potřebám věřících. Proto vzniklo v roce 2001 na Slunečním náměstí nové duchovní místo – Komunitní centrum sv. Prokopa.(([[https://www.praha13.cz/file/c091/stop7-1-40-online1.pdf|Ondřej Bastl (Archiv hlavního města Prahy). Maják uprostřed sídliště. Stodůlecký posel, ZÁŘÍ 2013.]]))


==== Oprava kostelní věže v r. 2021 ==== 
Věž kostela sv. Jakuba Staršího v historické zástavbě Stodůlek už dávno není jedinou dominantou Prahy 13. Okolní obytné domy i stavby velkých firem ji výrazně převyšují. Přesto, když člověk projíždí okolo našeho sídliště, vidí její špičku tu a tam prosvítat mezi paneláky. Když je dobré povětří, zaslechne i ve větší dálce zvuk zvonu ohlašující poledne, a když prochází Centrálním parkem, štíhlý profil svatojakubské věže doslova určuje směr jeho krokům.

Stodůlecký kostel byl postaven na místě svého staršího předchůdce v roce 1903 a v 90. letech dostal novou střešní krytinu - asfaltový šindel. Ten bohužel po třiceti letech - mnohem dříve, než býváme u církevních staveb zvyklí - dosloužil. Přistoupili jsme proto k jeho postupné výměně. Protože střecha věže je na pokrývačskou práci nejnáročnější, začínáme právě od ní, v dalších dvou letech se bude pokračovat střechou nad vlastním kostelem. Novou krytinou je beternit -cembrit, který je lehčí, má delší životnost a na sousední budově fary se již osvědčil. Postavené lešení je zároveň příležitostí vyspravit fasádu, která na návrh zástupců památkové péče dostane lehce okrovější odstín. Byly také sneseny korouhvičky z nároží i velký kříž, které budou znovu pozlaceny. Zatím není známo, že by se ve věži kostela skrývalo poselství předchozích generací, jak tomu někdy bývá, ale kdyby bylo objeveno, budeme o tom samozřejmě informovat.

Opravu střechy a fasády platí katolická farnost ze sbírek mezi věřícími. Na pomoc nám přispěl grant z Ministerstva kultury ČR, který však pokrývá jen asi čtvrtinu nákladů. Budu se proto ještě do konce roku obracet na městkou část s prosbou o příspěvek, tuto rekonstrukci mohou finančně podpořit také jednotliví dárci.

Provoz kostela zůstává nezměněn. Konají se pravidelné bohoslužby, svatostánek je přes den otevřen k nahlédnutí a spočinutí a na adventní a vánoční období jsou již naplánovány vzdělávací a kulturní programy pro školy a též koncerty pro veřejnost včetně oblíbené „Rybovky".((Radek Tichý, katolický farář Prahy 13))

{{::praha:fotka20211224_143809_3.jpg?400|}}

==== Biřmování v roce 2023 ====
{{:praha:img_20230527_120801_2.jpg?400|}} {{:praha:2023:20230527mamy-imgp2974.jpg?400|}} {{:praha:2023:20230527mamy-imgp2982.jpg?400|}} \\ 27. 5. 2023 

===== Komunitní centrum sv. Prokopa =====

{{https://dron.cesty.in/lib/exe/fetch.php?cache=&media=2021:slunecni_namesti_sv-prokop8.jpg&.jpg?400}} \\ 
{{https://dron.cesty.in/lib/exe/fetch.php?cache=&media=2021:slunecni_namesti_sv-prokop12.jpg&.jpg?400}} \\ ''18. 12. 2021''

{{:praha:2021:fotka20211226_103103.jpg?400|}} {{:pasted:20230806-203103.png?311}} {{:praha:2023:img_20231225_122035.jpg?400|}} \\ ''26. 12. 2021, 25. 12. 2022, 25. 12. 2023''

===== Kaple Nalezení sv. Kříže (Chrám sv. Kříže a sv. Heleny) =====
Chrám sv. Kříže a sv. Heleny v Praze - Stodůlkách (původně Nalezení sv. Kříže) je stavbou s kopulí z období baroka, která byla vybudována mezi lety 1743 a 1754. Předpokládá se, že jejím autorem je architekt K. I. Dientzenhofer. Tato kaple je úzce spjatá s událostmi, které se odehrály během války o rakouské dědictví na začátku vlády císařovny Marie Terezie, která osobně položila její základní kámen. Roku 1754 při druhém pražském pobytu císařského páru byla kaple vysvěcena. Kaple byla roku 1784 zrušena, 1892 obnovena a od té doby byla nechána svému osudu a pustla. Nyní je od roku 1990 v péči stodůlecké farnosti. Kaple je velmi významná jak z architektonického, tak i kulturně-historického hlediska. Má ještě mělké boční kaple a kruhový presbytář, v němž jsou fresky s výjevem Nalezení sv. Kříže a Vítězství Kříže nad pohanstvím.

{{::praha:fotka20211224_143746_2.jpg?400|}}

((www.praha13.cz RIJEN 2021, s. 23))

Chrám  prošel v době od června 2011, odkdy se v něm poprvé v historii konají pravidelné nedělní bohoslužby, mnoha změnami. Po jeho vyklizení od nepotřebných artefaktů a úklidu bylo přistoupeno k postupnému vybavováni jeho interiéru, opravám a zlepšení přístupových komunikací.

Již v roce 2012 byly pořízeny lavice a harmonium. Po zavedení elektřiny byl chrám vybaven elektronickým zabezpečením, vytápěním lavic a klekátek topnými koberečky a osvětlením lavic, kněžiště a harmonia. Vzhledem k růstu počtu návštěvníků bohoslužeb byla přidána další lavice včetně jejího vytápěni. K zateplení chrámu byly dále do prostoru pro věřící a pro kněze pořízeny koberce.

Vzhledem k tomu, že v tomto chrámu jsou konány řeckokatolické bohoslužby střídavé ve staroslověnštině a v ukrajinštině, byl chrám dále podle východních zvyklostí vybaven svíčníkem, kde věřící zapalují svíčky za zemřelé, i analojem (ozdobným podstavcem) s ikonou Přesvaté Bohorodičky, u níž se věřící zpovídají. Na místo původně zvažovaného ikonostasu (dřevěná stěna oddělující prostor kněžiště od prostoru pro věřící vyzdobená ikonami) byly ikony umístěny v kněžišti a na bočních stěnách chrámu. V prostoru kněžiště jsou umístěny nad prestolem (oltářem) ikona Přesvaté Bohorodice, na pilastrech (neúplných sloupech) ikony Přesvaté Bohorodice a Pána Ježíše Krista, nad žertveníkem (bočním stolkem k přípravě darů) ikona Poslední večeře Páně s dvanácti apoštoly. V dolní řadě na pilastrech počínaje vpravo od kněžiště jsou kruhové ikony sv. Haliny, sv. Natalie, sv. Taťány a sv. Kateřiny. Ve střední řadě jsou umístěny počínaje vpravo od kněžiště ikony sv. Řehoře Nyssenského, sv. Markéty, Pána Ježíše Krista, sv. Heleny, sv. Jaroslava, sv. Sofie a jejich dcer svatých Věry, Naděždy a Ljuby, sv. Josafata, sv. Ireny, svatých Borise a Gleba, sv. Olgy, sv. Vladimíra, Přesvaté Bohorodice, sv. Lva Velikého, sv. Oksany (Xenie). V horní řadě počínaje vpravo od kněžiště jsou umístěny ikony dvanácti největších řeckokatolických svátků, tj. Narození Přesvaté Bohorodice, Uvedení do chrámu přesvaté Bohorodice, Zvěstování Páně, Narození Pána Ježíše Krista, Setkání (Obětování) Páně, Křest Páně, Proměnění Páně, Vchod Páně do Jeruzaléma, Vzkříšení Páně, Nanebevstoupení Páně. Nejsvětější Trojice, Nanebevzetí Přesvaté Bohorodice. Prestol a analoj byly vyzdobeny květinami. Pro potřeby kněze byla zbudována v kněžišti dřevěná skříň.

V roce 2018 byla provedena velká oprava exteriéru i interiéru budovy chrámu, byly pořízeny nové vitráže a nátěry, na vnější straně dveří chrámu byla instalována informativní vitrínka.

Ještě předtím byly provedeny terénní úpravy a zpevnění cesty od Hájčího dvorce.

U vchodu do zahrádkářské kolonie v těsné blízkosti chrámu byla zřízena parkovací místa pro osobní auta. Od Jeremiášovy ulice byly vybudovány nové schody se zábradlím a zpevněna a dle možností rozšířena cesta pro pěší podél železniční trati ke chrámu.

Tím byla téměř dvoumilionovými náklady bez jakýchkoli dotací opravena a zpřístupněna významná barokní památka tohoto tereziánského chrámu. ((Leo Salvet))

{{::praha:fotka20211224_143753_3.jpg?400|}}

====== Kněží a jáhni ve farnosti Stodůlky ======
|< 100% 40% 10% 15% 35% >|
|P. Jan Kotas, S.L.L.|administrátor|1. 9. 2023 -  |  |
|P. Michal Hladík|kaplan|30. 6. 2023 - |  {{:pasted:2024:0209-213321.png?150}}  |
|Matěj Jirsa|jáhen|1. 7. 2022 - 30. 6. 2023|  {{:pasted:20230615-120405.png?150}}  |
|P. Jaromír Odrobiňák|výpomocný duchovní|1. 7. 2022 - |  {{:pasted:20230626-195905.png?150}}  |
|P. Jakub Jírovec, OT|kaplan|1. 9. 2015 - 30. 6. 2022|  {{:pasted:20230626-194423.png?150}}  |
|P. Václav Šustr \\ kněžské svěcení 19. 6. 2021|kaplan|1. 7. 2022 - 30. 6. 2023|  {{:pasted:20230615-093449.png?150}}  |
|P. Jaroslav Mrňa, OFS \\ * 23. prosince 1983, Třebíč|kaplan|1. 7. 2019 - 30. 6. 2022|  {{:pasted:20230615-093558.png?100}}  |
|P. Jiří Prokop Zeman|kaplan|1. 7. 2016 - 30. 6. 2019|  {{:pasted:20230615-104001.png?150}}  |
|P. Jan Primus \\ * 4. listopadu 1965 \\ kněžské svěcení 22. června 2013|kaplan|1. 7. 2013 - 30. 6. 2014|  {{:pasted:20230615-103205.png?150}}  |
|P. Radek Tichý \\ {{:pasted:20230713-131116.png?111}} \\ * 4. září 1980, Praha \\ Kněžské svěcení: 23. 6. 2012 (Dominik Duka) |administrátor, \\ kaplan od 1. 7. 2014|1. 9. 2016 - 31. 8. 2023|  {{:pasted:20230626-182520.png?150|P. Radek Tichý}}  |
|P. Václav Dvořák|výpomocný duchovní|  |  {{:pasted:20230626-165453.png?150|P. Václav Dvořák}} {{:praha:2024:img_20240721_103422.jpg?400|}}  |
|P. Adam Lodek|administrátor|1. 8. 2011 - 30. 6. 2016|  {{:pasted:20230615-110408.png?150|P. Adam Lodek}}  |
|P. Angelo Scarano Th.D., S.S.L. \\ kněžské svěcení 21. září 2003|kaplan|2003 - 30. 6. 2013|  {{:pasted:20230626-200117.png?150|P. Angelo Scarano}}  |
|P. Michael Špilar|administrátor|1. 8. 2004 - 30. 6. 2011|  {{:pasted:20230626-164013.png?150|P. Michael Špilar}}  |
|P. Josef Ptáček|administrátor|1. 8. 2003 - 30. 6. 2004|  {{:pasted:20230626-200256.png?150|apha.czP. Josef Ptáček}}  |
|Pavel Semela|jáhen|2000-30. 6. 2001 (([[https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/11181/BPTX_2005_2_11260_KBAK000_49148_0_14928.pdf?sequence=1&isAllowed=y|VÝVOJ FARNOSTI PŘI KOSTELE SV. JAKUBA STARŠÍHO V PRAZE - STODŮLKÁCH V LETECH 1985-2005]]))|   |
|Jaroslav Krajl|jáhen|  |   |
|František Masařík|jáhen|  |   |
|P. Mariusz Kuzniar|kaplan, od 1. 12. 1999 administrátor|1. 8. 1998 - 30. 6. 2003|  {{:pasted:20230626-200401.png?150|P. Mariusz Kuzniar}}  |
|P. Stanislaw Góra|administrátor|1. 8. 1992 - 30. 6. 1998|  {{:pasted:20230626-200511.png?150|P. Stanislaw Góra}}  |
|P. Karel Samek *22. 4. 1929 \\ kněžské svěcení: 27. 6. 1970(([[https:///wp-content/uploads/2020/12/cerven-2005.pdf|Zpravodaj Pražské arcidiecéze, červen 2005]])) \\ + 12. 4. 2006 (76 let) \\ Pohřben: Hřbitov Stodůlky|osobní děkan, výpomocný duchovní|  |  |
|P. Alois Kánský \\ * 20. října 1954, Praha. \\ Kněžské svěcení 1978 (kardinál František Tomášek) \\ + 1. 11. 2008 (54 let) \\ Pohřben na Vinohradském hřbitově, oddělení 11, hrob č. 121|administrátor (dojížděl z Břevnova)|1. 6. 1985 - 30. 8. 1989|  {{https://www.hks.re/wiki/_media/ls2018:kansky.jpg?150&.JPG|P. Alois Kánský}}  |
|P. Václav Filip  \\ po odchodu ze Stodůlek ořešský farář a kanovník, \\ souběžně pak vykonával i duchovní správu v Břevnově u sv. Markéty jako administrátor farnosti excurrendo (od r. 1984 do dubna 1990) \\ + 20. 4. 1990 (zavražděn) \\ Pohřben uprostřed hřbitova v [[Ořech|Ořechu]], nalevo od tří lip, hrob č. 77 s textem „V Tvé moci jsem“ (na žulové destičce uvedeno jméno a motto //Poselství psaná inkoustovou tužkou//.) \\ <html><center></html> {{:praha:2023:img_20230627_180127.jpg?150|}} \\ {{:praha:2023:img_20230627_180148.jpg?150|}} <html></center></html> |farář|1. 6. 1959 - 31. 8. 1985|  {{:pasted:20230615-111346.png?150|P. Václav Filip}}  |
|P. Emil Korba \\ 1. 5. 1930 Bardejov \\ vstoupil do řeckokatolického semináře, ale z důvodu likvidace této církve komunisty byl vysvěcený 28. 6. 1953 jako římskokatolický kněz v Praze.  V r. 1955 prefekt semináře v Litoměřicích(([[https://web.archive.org/web/20230615085248/https://scriptum.cz/soubory/scriptum/vinculum/vinculum_1955_01.pdf|Vinculum, 1955]])), redaktor //Duchovního pastýře// v 50. letech.(([[https://web.archive.org/web/20230615085457/https://librinostri.catholica.cz/download/Dc-1956-r.pdf|Duchovní pastýř, 1956]])) Od roku 1969 působil v biskupství v Prešově, kde se věnoval redakční a publikační činnosti. Od r. 1976 byl šéfredaktorem slovenských Katolických novin(([[https://archive.org/details/europayearbook190000unse/page/556/mode/2up?q=%22Emil+Korba%22|The Europa year book 1978 : a world survey]])). \\ + 27. 10. 1978 (48 let) Bardejov \\ {{  :pasted:2024:09-02_220846.png?150  }}  \\ //Ja odišiel vy zostali ste \\ A po nás prídu iní… \\ Raz každý prestúpi prah domova \\ Z kameňa a hliny… \\ Položiac život na váhy \\ Žiadam si deň hrdosť odvahy \\ Že celkom neklesnú \\ Pre mieru nepresnú \\ Pres diaľku nesplnených ciest… // |administrátor|1. 6. 1958 - 31. 8. 1959|  {{:pasted:2024:09-02_220930.png?150}}  |
|P. Josef Koukl \\ * 8. listopadu 1926, Brno, \\ od 27. 8. 1989 litoměřický biskup(([[https://web.archive.org/web/20230615081905/https://www.dltm.cz/file/25665/zdislava-1996-12.pdf|Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze. Listopad 1996]])) \\ +  22. května 2010 (83 let)|farář|1. 6. 1954 - 31. 8. 1958|  {{:pasted:20230615-102057.png?150|P. Josef Koukl}}  |
|P. Vladimír Studený \\ * 1900 \\ {{:pasted:20230702-001122.png?150}} \\ V letech 1952 (1953) až 1970 působil jako administrátor v Hostivici, pak odešel do důchodu(([[https://web.archive.org/web/20230324223531/http://www.hostivickahistorie.cz/osobnosti/studeny-vladimir.html|Hostivické osobnosti - Vladimír Studený]])) \\ {{  :pasted:20230626-200918.png?150  }} \\ Pohřben: Kozly u Neratovic|kněz|1. 6. 1952 - 31. 8. 1954| |
|P. Jiří Holub \\ * 5. 7. 1923 \\ + 3. 3. 1976 (52 let) \\ Náčelník Skautu, působil v Chebu. V Praze vedl Kroužky katolické mládeže.(([[https://www.memoryofnations.eu/cs/malikova-jitka-20060101-0|Jitka Malíková. Kdo se jich moc bál, na něm se vyřádili]])) Dlouholetý vězeň komunistických vězení, byl mu odebrán státní souhlas, zemřel jako stavební dělník v Praze. \\ Pohřben: Olšanské hřbitovy VII/18c-24(([[http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/cheb_historie.htm|https://klimes.mysteria.cz]]))  |administrátor|1. 6. 1951 - 31. 8. 1952|  {{:pasted:20230626-201949.png?150|P. Jiří Holub}}  |
|P. Václav Kuthan \\ * 3. 4. 1913 \\ kněžské svěcení: 20. června 1937 \\ + 20. 12. 1973 (60 let) Okřešice  \\ 29. 3. 1951 odsouzen na 16 roků za „pobuřování proti republice“((V. Vaško
Dům na skále/3 s. 47 a 48)),(([[https://web.archive.org/web/20230615094402/https://farnoststodulky.cz/include/stahnout_soubor.php?soubor=113|Jiří Pecha, Jedeme na pouť. Zprávy od sv. Jakuba a sv. Prokopa, 11/2019]])) (ve vazbě od 25. 9. 1950, amnestován 9. 5. 1960(([[https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C4%8Desk%C3%BDch_katolick%C3%BDch_kn%C4%9B%C5%BE%C3%AD_a_%C5%99eholn%C3%ADk%C5%AF_perzekvovan%C3%BDch_komunistick%C3%BDm_re%C5%BEimem#K|Seznam českých katolických kněží a řeholníků perzekvovaných komunistickým režimem]])) ) V letech 1968-1973 působil u sv. Prokopa v Třebíči.(([[https://cs.wikibooks.org/wiki/D%C4%9Bjiny_brn%C4%9Bnsk%C3%A9_diec%C3%A9ze/Seznam_zem%C5%99el%C3%BDch_kn%C4%9B%C5%BE%C3%AD_brn%C4%9Bnsk%C3%A9_diec%C3%A9ze_1960-2015|Dějiny brněnské diecéze/Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze 1960-2015]])) ((50. výročí úmrtí P. Kuthana \\ {{:pasted:2024:09-02_214619.png?150}})) \\ Pohřben v Přibyslavicích u Třebíče|kněz |1. 6. 1939 - 31. 8. 1950|  {{:pasted:2024:09-02_214255.png?150}}  |
|P. Jan Kohl, O.S.B. \\ * 21. 2. 1928, Suchý Důl \\ Zatčen v rámci komunistické akce proti klášterům (byl novicem v Břevnově), nuceně  pracoval v PTP. \\ {{:pasted:20230626-222308.png}} \\ Jan Kohl (třetí zleva) u PTP \\ V roce 1968 nastoupil do semináře, 24. února 1973 složil Jan Kohl tajně věčné řeholní sliby. V roce 1973 Jan Kohl dokončil teologickou fakultu, 23. 6. 1973 byl biskupem Tomáškem vysvěcen na kněze (u sv. Víta). Primici měl v Polici nad Metují 30. 6. 1973. Státní souhlas k výkonu duchovní služby dostal v r. 1974. \\ + 4. 1. 2013 (83 let), Praha \\ Pohřben: Břevnovský hřbitov, oplocený čtverec čtyř velkých hrobů benediktýnů - opat A. Opasek, P. Jan Kohl a další benediktýni(([[https://web.archive.org/web/20230615094402/https://farnoststodulky.cz/include/stahnout_soubor.php?soubor=113|Jiří Pecha, Jedeme na pouť. Zprávy od sv. Jakuba a sv. Prokopa, 11/2019]]))|  |  |  {{:pasted:20230626-221256.png?150}}  |
|P. Alois Pernička \\ * 15. 1. 1948, Třebíč \\ Kněžské svěcení: 29. 6. 1974, Brno \\ + 28. 11. 2018 (70 let), Horní Slatina. [[https://kaplicky.cesty.in/_media/pasted:20230626-223143.png?cache=|Parte.]] \\ Pohřben: Kněžský hrob u kostela Matky Boží na Starém městě v Telči(([[https://web.archive.org/web/20230615094402/https://farnoststodulky.cz/include/stahnout_soubor.php?soubor=113|Jiří Pecha, Jedeme na pouť. Zprávy od sv. Jakuba a sv. Prokopa, 11/2019]]))|  |  |  {{:pasted:20230626-223643.png?150}}  |
Kostely a kapličky (https://kaplicky.cesty.in)

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Stránka je zamknutá

Nástroje pro stránku
