Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Následující verze | Předchozí verze | ||
pocinovice [10. 10. 2020 (20:09)] 127.0.0.1 upraveno mimo DokuWiki |
pocinovice [10. 05. 2023 (22:13)] (aktuální) admin stará verze byla obnovena (27. 04. 2023 (23:41)) |
||
---|---|---|---|
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
====== Pocinovice ====== | ====== Pocinovice ====== | ||
+ | {{: | ||
- | Farnost: Kdyně (farnost do roku 2005: Pocinovice) | + | Farnost: |
Německý název: Putzeried. | Německý název: Putzeried. | ||
+ | |||
+ | Nejvýchodněji položená privilegovaná chodská ves, v listinách se uvádí již r. 1325. Až do 17. století volila jako největší chodská ves dva konšely do chodského správního orgánu, zatímco ostatní obce pouze jednoho. Lokalií se obec stala roku 1787, farností v roce 1856. Matriky jsou vedeny od roku 1788. Ottův slovník naučný uvádí obec jako // | ||
+ | |||
+ | V roce 1927 měla obec 1216 obyvatel (včetně osady Orlovice)((https:// | ||
+ | |||
+ | * Kostel sv. Anny | ||
+ | * [[dobra_voda_u_pocinovic|kaple Panny Marie Sedmibolestné – Dobrá Voda u Pocinovic]] | ||
===== Kostel sv. Anny ===== | ===== Kostel sv. Anny ===== | ||
- | Nejvýchodněji položená privilegovaná chodská ves, v listinách se uvádí již r. 1325. Až do 17. století volila jako největší chodská ves dva konšely do chodského správního orgánu, zatímco ostatní obce pouze jednoho. Lokalií se obec stala roku 1787, farností v roce 1856. Matriky jsou vedeny od roku 1788. | ||
Empírový kostel sv. Anny byl postaven v letech 1805–1806. | Empírový kostel sv. Anny byl postaven v letech 1805–1806. | ||
- | {{: | + | {{: |
'' | '' | ||
- | V roce 1982 žilo v obci 575 obyvatel, v roce 2001 zde žilo 547 obyvatel | + | {{: |
+ | '' | ||
+ | |||
+ | {{: | ||
+ | '' | ||
+ | |||
+ | ==== Zvony ==== | ||
+ | Věž pocinovického kostela svaté Anny z roku 1806 původně osadili třemi zvony. Nejmenší z nich a zároveň nejstarší byl patrně zvon domácí. Zvonilo se jím v dřevěné kapličce, která stávala na návsi, někde v místech nynějšího kostela. Svědčí pro to i nápis na zvonu: „panu mlynarzi Matougovic pod kamenem“ s letopočtem 1531. Názvem " | ||
+ | O slavnosti svěcení podal písemné svědectví místní rodák a tehdejší pocinovický duchovní správce farář [[https:// | ||
+ | Z důvodu nedostatku strategických kovů v září roku 1915 nařídila rakouská vláda rekvizici kostelních zvonů. Duchovní správci měli za úkol vyhotovit soupis zvonů v jejich farnosti, obsahující mimo jiné popis zvonu a jeho hmotnost. Na základě takto získaných informací se rozhodovalo o tom, které zvony budou rekvírovány. V každém farním kostele mohly být ponechány pouze dva zvony, filiálním kostelům byl povolen jen jeden. To se týkalo kostela v [[Hadrava|Hadravě]]. Rozhodování o tom, které zvony budou ponechány a které rekvírovány, | ||
+ | |||
+ | Po první světové válce se pocinovští občané začali snažit o pořízení nových zvonů. Finanční náhrada za rekvírované zvony včetně úroků vzhledem k poválečným cenám naprosto nedostačovala. Zorganizovali proto sbírku, které se zúčastnili i někteří lidé z okolních obcí. | ||
+ | Z iniciativy paní Kateřiny Řepové, sestry pocinovického kostelníka Jiřího Strnada z č.p. 172, vznikla podobná akce i mezi krajany v Americe. Celkem se podařilo vybrat přes deset tisíc korun. V létě roku 1923 byly zvony objednány u českobudějovického zvonaře Rudolfa Pernera.\\ | ||
+ | Písemná smlouva, uzavřená mezi dodavatelem a farním úřadem v Pocinovicích, | ||
+ | Světitelem nových zvonů se stal osobní děkan a vikářský sekretář Matěj Maňhal z [[Nýrsko|Nýrska]]. Kázání se ujal [[klatovy|klatovský]] kaplan Viktor Muchka. Dalšími přítomnými duchovními byli František Pařízek, farář z [[Loučim|Loučimi]], | ||
+ | Mělo se jím zvonit večer za dušičky po klekání. Bohužel tyto dva zvony za druhé světové války potkal stejný osud jako Jana Nepomuckého z roku 1729 a Marii z roku 1881. Dne 7. dubna 1942 byly z věže pocinovického kostela sejmuty a odvezeny. \\ | ||
+ | Za zvony ztracené v průběhu druhé světové války se Pocinovice dočkaly náhrady až v roce 1970. Stejně jako před 47 lety se konala veřejná sbírka mezi občany. Podle návrhu místního rodáka akademického sochaře Jaroslava Veseláka zvony zhotovili ve zbraslavské zvonařské dílně Rudolfa Manouška a jeho ženy, akademické malířky Květoslavy Manouškové-Maškové. \\ | ||
+ | Velikost a ladění nových zvonů navrhl kampanolog J. Dobrodinský. Srdce zvonů ukul kovář P. Krbec z [[Domažlice|Domažlic]]. Později je ještě upravil kovář Antonín Seidl z Pocinovic. Nové zvonové stolice navrhli a zhotovili Václav Ponocný z čp. 128 a Václav Franěk z čp. 3. Prací spojených s instalací zvonů se aktivně zúčastnil pocinovický hasičský sbor. Větší zvon Zvěstování má nápis: „Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi. Zvon zhotoven L. P. 1970 obětavostí katolíků Pocinovic za V. Kaňáka. Ulil Rudolf a Květa Manouškovi Zbraslav nad Vltavou“. Na reliéfu stojící anděl a klečící Panna Marie, z druhé strany chodský znak – štít se psem, čakany a lipová ratolest. Menší zvon Josef a Anna s nápisem: „Sv. Josefe, sv. Anno v lásce ochraňujte naše rodiny. Pocinovice 1970. Zvon ulil Rudolf a Květa Manouškovi Zbraslav nad Vltavou“. \\ | ||
+ | Na reliéfech svatý Josef s Ježíškem a svatá Anna a dívkou Pannou Marií. Slavnost svěcení se konala v neděli na svátek svatého Mikuláše 6. prosince 1970. Světitelem byl ordinář českobudějovické diecese biskup Josef Hlouch, kmotry zvonů se stali Alžběta a Bohumil Faulovi | ||
+ | z čp. 142, Marie Kohoutová z čp. 63 a Jiří Sazama. Po dlouhých osmadvaceti letech se opět Pocinovicemi rozlehl hlahol kostelních zvonů v plné své síle a kráse. Stalo se tak z nezlomné vůle pocinovických občanů a nemalou zásluhou místního faráře Václava Kaňáka. \\ Elektrický pohon zvonění s časovým spínačem byl nainstalován v roce 1985.(([[https:// | ||
Poslední provedené úpravy: |
|
Hlavní stránka o kaplích: https://kaplicky.cesty.in |
|
|