Svatý Michael de Sanctis (1591–1625) byl muž, který vzal vážně jediné: lásku k Bohu. Už jako dítě cítil, že svět není jeho domovem. Ve dvanácti letech utekl z domu, aby se stal mnichem. „Když kupec, tak kupec. Prodám všechno a koupím si nebe!“ řekl – a skutečně, směnil všechno: pohodlí, mládí i zdraví za lásku, která nepomíjí.

Narodil se v katalánském Vichu, brzy osiřel a byl poslán na kupeckou dráhu. Ale jeho srdce ho táhlo jinam. Přes Barcelonu a Pamplonu vstoupil do řádu bosých trinitářů. Umrtvoval se – spal s kamenem pod hlavou, postil se, bděl v modlitbě. Ale nebyl to jen asketa – byl kněz, který obracel hříšníky, uzdravoval nemocné, vedl druhé k pokoji. Ve zpovědnici i na kazatelně byl horlivý, ale jemný. Neumravňoval druhé tvrdostí, ale vlastním příkladem a láskou.

Jednou při postní promluvě v Salamance byl viděn, jak se v mystickém vytržení vznáší nad zemí, objímá kříž a volá k obrácení. Lidé plakali a činili pokání. Zemřel ve věku pouhých 33 let, vyčerpán službou a kajícností. Zanechal po sobě traktát O pokoji duše a báseň O sjednocení s Bohem – protože právě o to celý jeho život šlo.

Touha po Bohu: Od dětství ho spalovala jediná touha – milovat Boha celým srdcem. Neznal kompromisy. „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ (Matouš 22,37)

Kajícnost z lásky: Jeho umrtvování nebylo trestem, ale odpovědí na Boží lásku. Pokořoval tělo, aby otevřel srdce. „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ (Lukáš 9,23)

Pokoj duše jako dar Boží blízkosti: Michaelův pokoj nepramenil z klidu okolností, ale z hluboké jistoty, že Bůh je nablízku. „Duše, která se odevzdá Bohu, se nemusí bát žádného zla. I kdyby přišla temnota, ví, kdo ji drží za ruku.“ (O pokoji duše)

Svatý Michael de Sanctis nám připomíná, že svatost není suchá ani těžkopádná – je to oheň, který pálí, ale nespaluje. Odevzdal Bohu všechno a tím získal všechno. I my můžeme prodávat malichernosti tohoto světa a kupovat si nebe – láskou.

Svatý Stanislav, biskup a mučedník (kolem 1030–1079), je jedním z nejuctívanějších světců Polska – a právem. Jeho život nebyl jen řadou duchovních povinností, ale především statečným zápasem za pravdu, čistotu a spravedlnost i vůči mocným tohoto světa.

Narodil se v obci Szczepanów a vzdělání získal nejprve v Polsku, poté v Liège a snad i v Paříži. Po smrti rodičů rozdal celé dědictví chudým a přijal kněžské svěcení. Vynikal moudrostí, odříkavostí i milosrdenstvím – jeho sídlo se stalo útočištěm vdov, sirotků a nemocných. Roku 1072 byl vysvěcen na krakovského biskupa.

Zpočátku měl podporu krále Boleslava II. Smělého, ale když král začal vládnout s krutostí, bezohledností a veřejně pohoršoval lid svým zhýralým životem, stal se Stanislav jeho nejhlasitějším kritikem. Boleslav se neštítil unášet a zneužívat ženy, a to i vdané, přičemž jeho chování bylo otevřeně výsměchem manželství i morálnímu řádu. Církevní napomínání zcela ignoroval. Stanislav ho proto veřejně pokáral a nakonec exkomunikoval – ne z nenávisti, ale z lásky k pravdě a s nadějí, že se král vzpamatuje.
Místo pokání ale přišla nenávist. Boleslav označil biskupa za zrádce a když nenašel nikoho, kdo by ho zabil, rozhodl se tak učinit sám. Vtrhl do kostela sv. Michala, kde Stanislav sloužil mši svatou, a osobně ho mečem ubil u oltáře. Nakázal rozsekat jeho tělo a pohodit ho ptákům, ale podle legendy se tělo spojilo – znamení, že církev i národ mohou být opět sjednoceni.

Neohroženost a pravda: Stanislav se nebál říct králi do očí, že žije v hříchu. Jeho věrnost pravdě ho stála život, ale zachránila duše mnohých.
„Více je třeba poslouchat Boha než lidi.“ (Skutky 5,29)

Čistota a obrana manželství: Jako biskup stál pevně na straně těch, jejichž manželství král ničil svou vášní a mocí. Bránil ženy, které byly bezmocné.
„Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo.“ (Izaiáš 5,20)

Oběť za víru a spravedlnost: Položil život ne jako politický odpůrce, ale jako pastýř, který bránil morální řád Boží.
„Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.“ (Jan 10,11)

Svatý Stanislav nám ukazuje, že věrnost Bohu někdy znamená jít proti davu – i proti trůnu. Jeho smrt byla výmluvnější než tisíc kázání. Ať nám dá odvahu mluvit pravdu v lásce, i když to bolí. Protože mlčení tváří v tvář zlu je horší než smrt.