Vikariát Klatovy

Farnost Klatovy

• Kostel Narození Panny Marie (arciděkanský)
• Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce
• sv. Michaela, archanděla (hřbitovní)
• Kaplička Chaloupka
• sv. Vavřince (bývalý)
• kaple Umučení Páně na Křesťanském vrchu (zaniklá)
• kaple sv. Rocha (zaniklá)

Město bylo založeno v letech 1262–1273 Přemyslem Otakarem II. Ve 14. století zahrnoval klatovský děkanát (v arcijáhenství plzeňském) 44 plebanií. Matriky jsou vedeny od roku 1648, arciděkanství 15. 5. 1933.

Vyobrazení královského města Klatov v roce 16021) a Klatovy v roce 1910.2)

Klatovské náměstí s jezuitským kostelem a Černou věží na příležitostné známce. Na známce je i Bílá věž, ta je ve skutečnosti poblíž arciděkanského kostela.

Klatovy jsou i centrem klatovského vikariátu, který původně patřil do českobudějovické diecéze. Vikariát zhruba odpovídal okresu Klatovy. Po vzniku plzeňské diecéze v roce 1993 se její součástí stala severozápadní část s městem Klatovy a územím až po Hojsovu Stráž. V českobudějovické diecézi zůstala oblast od Železné Rudy přes Velhartice až po Horažďovice včetně Sušicka. Správce klatovské farnosti býval často zároveň i klatovským vikářem.

Klatovští vikáři:

Jméno	Foto	Životopisná data	Působení
P. Antonín Šesták		* 23. 12. 1918 v Suchém Vrbném u Českých Budějovicích, vysvěcen 31. 1. 1943, + 17. 1. 2006 ve Staré Boleslavi (pohřben u kostela Narození Panny Marie v Nicově)	od 1. 10. 1981
Msgre. Vladislav Sysel		* 30. dubna 1922 v Libkově, vysvěcen 29. června 1949 v Praze	1994 až 2002
P. Antonín Bachan			ve farnosti Klatovy 1994–2012, vikář od r. 2002
P. Jaroslav Hůlle			od r. 2012

V roce 1982 žilo v Klatovech 18 463 obyvatel ³⁾, v roce 2001 zde žilo 19 807 obyvatel v 2015 domech.

V Klatovech působili v letech 1300–1419 dominikáni (O.P.) a v letech 1622–1785 emauzští benediktini (O.S.B.) – v Plánické ulici, v jihovýchodní části historického jádra Klatov, dnešním Regionálním centru sociální integrace a celoživotního vzdělávání.

Od konce 13. stol. do roku 1420 zde působili křížovníci s červenou hvězdou (O.Cr.) – na křižovatce Plzeňské a Domažlické ulice, objekt zbořen v roce 1932, na jeho místě stojí budova bývalého ONV.

Jesuité (S.I.) působili v Klatovech v letech 1621–1773 v historickém jádru (Balbínova ulice, dnes Městská knihovna v Klatovech).

Školské sestry de Notre Dame (S.S.P.D.N.) jsou jedinou klatovskou komunitou zasvěceného života působící v současnosti. První část jejich působení spadá do let 1887–1951 a další od roku 1993 dodnes (Václavská ulice 12, Charita, Domov pokojného stáří Naší Paní).⁴⁾

Arciděkanský kostel je původně raně gotický z doby po r. 1260, k dokončení celé stavby došlo na začátku 15. století, v roce 1908 byl kostel restaurován.

Arciděkanský kostel Narození Panny Marie (8. 8. 2012)

Arciděkanský kostel Narození Panny Marie (8. 8. 2012)

V hlavním oltáři je umístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské.

Obraz má původ v severní Itálii nedaleko jezera Lago Maggiore v údolí Vegezzo. Tam leží vesnice jménem Re, náležející k diecézi Navarské, kde stál kostel zasvěcený sv. Mauriciovi. Na přední straně kostela je namalovaný výše uvedený obraz s latinským nápisem, který přeložen do češtiny znamená: „V lůně Matky sedí Moudrost Otcova.“

Obraz Panny Marie Klatovské

29. dubna 1494 se stala tato událost:

Nevěřící muž jménem Jan Zukkone po urážkách Panny Marie hodil kámen na obraz a zasáhl čelo Matky Boži. Po úderu začalo čelo krvácet a tento jev trval 18 dnů. Značné množství lidí, včetně místního duchovního, který nechal krev téci do sklenky, podává svědectví o pravdivosti. Sklenka s krví je dosud uložena na důkaz této události a je uctívána v nově postaveném kostele na místě původního, ze kterého je zachováno průčelí v hlavním oltáři se zázračným obrazem. Tento kostel v Re se stal poutním místem, v němž věřící dodnes ctí a prosí Pannu Marii za vyslyšení jako Prostřednici milostí.

Současně s postupně se šířící úctou k obrazu bylo zhotoveno mnoho kopií, Jedna z nich se dostala do Klatov kolem r. 1650 s kominíkem Ritcoltem z Re, který šel za prací a usadil se zde. Dostal obraz jako dědictví po rodičích. V Klatovech se oženil. Manželé adoptovali dceru, která se jmenovala Anna Rýmerová. Ta se provdala za krejčího Ondřeje Hiršbergera. Koupili si domek, který stál v místě dnešní kaple „Chaloupky“. Tento obraz zdědili a zachovávali k němu velikou úctu jako rodiče. Pro neúrodu a války začalo tehdy ubývat i krejčovské práce, a tedy tím i obživy rodiny Hiršbergerových. Manželé prodávali, co mohli, obrazu se však zbavit nechtěli. P. Maria jim byla útočištěm v bídě a nesnázích. Nakonec však došlo i na obraz, který nabídli známému faráři. Cesta k jeho prodeji byla jakoby mařena nemocí dětí, u kterých oba rodiče museli setrvávat. Při modlitbách u obrazu spatřil krejčí Ondřej Hiršberger, kominíkův zeť, který bydlel s rodinou v domku na místě dnešní kaple „Chaloupky“, 8. 7. 1685 krůpěje krve, prýštící z rány na čele.

Obraz byl odnesen do arciděkanského kostela Narození Panny Marie na rozkaz tehdejšího duchovního P. Vojtěcha Stodlara.

Obraz byl po důkladných šetřeních a po vyslechnutí velkého množství svědků instalován na hlavní oltář.

Umístění předcházel dle záznamů „Hystorie Klattowské“ z r. 1699 velký průvod ulicemi a náměstím klatovským.

Od r. 1685 je slavena až do dnešních dnů každoročně památka jako pouť k zázračnému obrazu Panny Marie. Mnoho poutníků, a nejen jich, bylo vyslyšeno Matkou Boží.

Rozbor krve na obraze, který byl proveden v r. 1985 (MUDr. Časta), se shoduje s krví, která se objevila na originálu obrazu v Re r. 1494 a dosud je tam uchovávána. Její rozbor provedl prof. Judica Cordiglia z Turina v r. 1962 – jedná o lidskou krev skupiny AB.

⁵⁾

Další rozbor krve z klatovského obrazu byl proveden v roce 2006, tentokrát však s výsledkem, že se o lidskou krev nejedná:

„Při sérologické zkoušce dvou vzorků odebraných 28. 2. 2006 na čele madony ze zaschlých kapek nebyla zjištěna přítomnost krve ani jiného biologického materiálu.

Podle chemické expertízy provedené na hmotovém spektrometru tyto vzorky obsahují:

• oxid křemičitý SiO₂, uhličitan vápenatý CaCo₃, olej, kaolín a vizinu (želatinu či klíh) – typické dobové složení olejových barev.

Vzorky, které ze středu čela madony odebral v roce 1985 doktor Josef Časta a u nichž Bertrandovou zkouškou s chloridem hořečnatým s vytvořením krystalků acetchlorheminu zjistil přítomnost lidské krve skupiny AB, byly nyní znovu podrobeny sérologickému vyšetření a ani v nich nebyla zjištěna přítomnost žádného biologického materiálu.

Fotograf Jaroslav Tichý neobjevil na snímcích obrazu, pořízených v UV a IR spektru záření žádné stopy po neobvyklých látkách a kapky na čele madony se mu jeví jako součást původní malby. Zjistil, že pod vlastní malbou je celá dřevěná deska sloužící jako médium obrazu, natřena jasně červenou barvou.“⁶⁾

Každoročně se v Klatovech koná druhý červencový víkend velká pouť včetně procesí s tímto obrazem.

Pouť v roce 2013

Klatovský vikář P. Antonín Bachan a nosítka s obrazem (2. 2. 2008)

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce – jedná se o bývalý jezuitský kostel, raně barokní z let 1654–1656, po požáru v roce 1689 byl upraven a konsekrován r. 1717.

Základy tohoto kostela byly položeny v roce 1656 a jeho stavbu prováděl podle svého projektu Jan Dominik Orsi, v posledním stadiu za spolupráce s Karlem Luragem. Roku 1674 byly dostavěny obě průčelní věže a o rok později je zhruba dokončena a vysvěcena hlavní loď. Ale již při velkém požáru města r. 1689 shořel nejen krov, ale byla také zničena i nádherná vnitřní výzdoba. Upraven a znovu vysvěcen byl kostel opět v roce 1717.

Tři portály v čele kostela jsou dílem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Sochy v nikách (výklencích) čela kostela zhotovil Jiří Hánna.

Chrám má celkem 10 oltářů:

1. zvěstování P. Marie
2. sv. Ignáce z Loyoly
3. sv. Josefa
4. sv. Anny
5. sv. Floriána
6. sv. Jana Nepomuckého
7. sv. Františka Xaverského
8. sv. Barbory
9. Panny Marie Bolestné
10. sv. Antonína

Kazatelna byla postavena roku 1720. Varhany s velmi bohatě ornamentovanými náplněmi a soškami Panny Marie, sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského byly pořízeny v roce 1714. Vnitřek chrámu je vyzdoben bohatou oltářní architekturou od mistra M. V. Jaeckeho. Iluzivní malba hlavního oltáře (retabulum) a kopule je dílem Jana Hiebla, žáka Pozzova, z roku 1716. (Informace z kostelní vývěsky)

Jezuitský kostel – pohled z Černé věže (8. 8. 2012)

Jezuitský kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce (8. 8. 2012)

Místním unikátem jsou přístupné katakomby v kryptě pod tímto kostelem (významným jezuitou v Klatovech byl B. Balbín), kde bylo v letech 1676 až 1783 pochováno více než 200 těl členů jezuitského řádu i okolní šlechty, která byla prouděním vzduchu vysušena, a tím mumifikována ⁷⁾.

Klatovy – katakomby (8. 8. 2012)

Klatovy – katakomby (pohlednice z r. 1928)

Tato kaple byla postavena v roce 1696 na místě chalupy manželů Ondřeje a Anny Hisperkových. Byl v ní přechováván obraz Panny Marie Klatovské, který byl v roce 1686 umístěn do farního kostela. V roce 1715 z nadace Anny Terezie Fuxové z Valburku byl postaven při kapli špitál pro chudé a nemocné. V padesátých letech 20. století byla kaple uzavřena, oltář i dvě sochy ve vnějších výklencích byly nenávratně ztraceny neznámo kam. Zůstalo jen pár lavic, holý interiér a před kaplí socha sv. Václava z roku 1772 s nápisem SANCTVS WENCESLAVS SIT MEDIATOR a socha Panny Marie IMMACULATY z roku 1746 s latinským nápisem v překladu znamenajícím „Nad hvězdy krásná nad slunce jasná Matko Páně pros za nás AVE“.⁸⁾

Při restaurování interiéru v roce 1996 byla odkryta původní nástropní freska. K další opravě kaple došlo v roce 2009.

Chaloupka (8. 8. 2012)

Sv. Vavřinec – kostel původně gotického založení je z konce 13. století. Dnešní barokní stavba pochází z let 1694–1707.

Kostel sv. Vavřince (8. 8. 2012)

Podle přehledu dějin města Klatov existoval již ve XIV. stol. na severním předměstí Klatov dominikánský klášter s kostelem. Vedle něho byl pak tzv. klášterec, malý klášter u jižní hradby města. V husitské době byl velký klášter s kostelem zbořen a srovnán se zemí. Zachoval se pouze klášterec. V rámci protireformace se vrátili dominikáni do Klatov a vybudovali v letech 1694 až 1709 kostel sv. Vavřince. Věže v průčelí byly dostavěny až v r. 1731. Projektantem a stavitelem kostela byl Marco Antonio Gilmetti, Ital usedlý v Klatovech. (Mezi jeho další stavby patří například kostel sv. Anny na Tannaberku).

Vzhledem k tomu, že dominikáni nebyli tak bohatý řád jako jezuité, je kostel sv. Vavřince ve srovnání s jezuitským kostelem stavbou podstatně prostší a jednodušší. Vnitřní stěny, omítnuté, byly a jsou natřeny pouze na bílo, bez nějakých maleb.

R. 1786 byl dominikánský klášter v rámci josefínských reforem zrušen a kostel prodán městu Klatovy. To jej pak pronajímalo jako skladiště.

V bývalém klášterci pak bylo umístěno gymnázium, které zahájilo svou činnost r. 1812. Když se ústav, jejž vedli emauzští benediktini, rozšiřoval, nestačila malá kaple pro studentské bohoslužby, a proto byl kostel sv. Vavřince r. 1866 znovu vysvěcen a sloužil až do 50. let XX. stol. jako gymnazijní kostel. Pak byl uzavřen, mobiliář i sochařská výzdoba byly odvezeny a kostel chátral tak, že ohrožoval bezpečnost chodců v ulici. Bylo proto počato ještě před r. 1989 s opravou fasády a střechy. Při této opravě byly zbudovány nové věžní helmice a veškerá oprava byla prováděna pod přísným dohledem památkářů. Po r. 1989 bylo přikročeno k opravě interiéru s úmyslem zřídit v těchto prostorách muzeum barokního sakrálního umění. V současné době slouží jako koncertní síň. ⁹⁾

Kostel sv. Vavřince (8. 8. 2012)

Sv. Michael – hřbitovní kostel. Z původně gotického kostela se zachoval presbytář, k němu byla přistavěna barokní loď se stropem z r. 1935.

Hřbitovní kostel sv. Michaela, archanděla (8. 8. 2012)

Za rok založení stavby je považován rok 1380, kdy v prostoru dnešního hřbitova stály již kostely zasvěcené sv. Jiří a sv. Jakubovi; po husitských válkách byl kostel ve velmi špatném stavu, takže na konci 15. století byl znovu vystavěn; na této rekonstrukci se finančně podíleli významní klatovští měšťané i městské cechy, například postřihovači; tato stavba je uvedena i na Willenbergově kresbě z roku 1602; roku 1632 byla svatyně rozšířena o pohřební kapli, nazvané po svém zakladateli Möllerovská; v letech 1736 – 1740 prošel kostel barokní přestavbou, která zásadně poznamenala kostelní loď, avšak presbyteria a boční kaple se výrazněji nedotkla.

Krypta rotundy sv. Jiří sloužila v 18. stol. jako skladiště. V roce 1784 při bouři blesk zapálil uskladněný střelný prach. Nastalý výbuch úplně zdemoloval rotundu sv. Jiří a poškodil kostel sv. Jakuba tak těžce, že bylo nutno tento kostel také zbořit. Zůstal tedy pouze kostel sv. Michaela ve své jednoduché pozdně barokní podobě.

V roce 1935 získala loď nový dřevěný strop.¹⁰⁾

V roce 1932 byla zbořena kaple sv. Rocha a na jeho místě byla postavena budova okresního úřadu.

„Založení špitálu sv. Ducha spadá do r. 1288. Špitál byl pod správou řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze až do 15. stol., načež se správy ujala obec. Špitál byl nadán hojně statky a stávala při něm ode dávna kaple původně sv. Ducha, později sv. Rocha. R. 1728 dokončena stavba nové (nynější) kaple sv. Rocha při špitále.“¹¹⁾

Zaniklá kaple Umučení Páně na Křesťanském vrchu severně od města (49.40722°N, 13.2890701°E). Původní barokní kaple byla zrušená Josefem II. Na jejím místě byla v roce 1859 postavena nová kaple Umučení Páně.

Později byla upravena a znovu vysvěcena 18. 7. 1880 biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem. Dne 1. 10. 1882 byla vysvěcena křížová cesta ke kapli. Kaple patřila městu Klatovy, které ji k 1. 3. 1983 převedlo do majetku přilehlé nemocnice. Před zbořením byla bez oken a dveří, s poškozenou střechou. Zboření nařídil Městský národní výbor v Klatovech dne 5. 11. 1984, dle nařízení měla být zbořena do 31. 12. 1984. – Zbořeniště je zcela srovnáno; je zde dosti velký plácek, zůstala jen křížová cesta a zpustošený park.¹²⁾

Zaniklá kaple Umučení Páně na Křesťanském vrchu ¹³⁾