====== Zborovy ======

Vikariát [[Klatovy]]

Farnost [[Plánice]] (sloučená farnost [[Nicov]])

  * Kostel sv. Jana Křtitele (filiální) – kulturní památka

Ve středověku patřila ves k panství kláštera v Nepomuku.

V r. 1869–1910 pod názvem Zborov obec v okr. Klatovy, v r. 1921–1930 obec v okr. Klatovy, v r. 1950 obec v okr. [[Horažďovice]], v r. 1961–1991 část obce Plánice v okr. Klatovy, od 1. 1. 1992 obec v okr. Klatovy.

V roce 1982 zde žilo 173 obyvatel (KDČB), v roce 2001 zde žilo 138 obyvatel v 72 domech (sčítání obyvatel, ČSÚ).
===== Kostel sv. Jana Křtitele =====

**Kostel sv. Jana Křtitele** je pozdně románská rotunda z doby kolem poloviny 13. století, s hranolovou věží, vloženou mezi kruhovou loď a odsazenou půlválcovou apsidu. Její původní vzhled ovlivnily barokní úpravy a přístavby v 17. a 18. století, kdy byla zaklenuta loď, presbytář v podvěží a zřejmě i apsida, zvýšena věž, přistavěna předsíň a sakristie, upravena okna a fasády.((DAVID, Petr a kol. Klatovsko, c. d.))

Jedná se o nejstarší zachovanou církevní stavbu ve vikariátu Klatovy. Vznikla činností johanitských rytířů ze Strakonic – proto i zasvěcení sv. Janu Křtiteli. Rotunda byla posazena na svah kopce na okraji obce a její suverénní umístění je zdůrazněno zářezy cesty na východní a severní straně, které evokují pocit příkopu a ukazují na nepochybnou funkci pevností ve zlých dobách pro obyvatele vsi a okolí. Skládá se z válcovitého těla lodě a čtverhranného presbytáře, uzavřeného půlkruhovou apsidou. Nad presbytářem je hranolová věž.((SOUKUP, J. Kostely a kaple sv. Jana Nepomuckého ve vikariátu Klatovy. //Zpravodaj plzeňské diecéze.// Biskupství plzeňské. Květen 2007.))

{{kt:image489.jpg?330x494}} {{kt:image490.jpg?330x494}}\\
''Kostel sv. Jana Křtitele''((http://www.kostelycz.cz/okresy/klatovy.htm))

----
''Na cestě z [[Velenovy|Velenov]] do [[Plánice]] leží Zborovy s nejstarším kostelíkem v kraji, jehož románská rotunda je jediná svého druhu v celých jihozápadních Čechách. Jeho založení je připisováno napůl pověstí a napůl legendě. Do křižáckých válek se prý vypravil i zdejší rytíř Hanuš z Boru. Byl zajat Turky a uvržen v okovech do žaláře. Plynula léta a žádná naděje nebyla na vysvobození. Tu rytíř se obrátil v modlitbách k svatému Janu Křtiteli a slíbil, podaří-li se mu uprchnout ze žaláře a navrátit se domů, že postaví ve vlasti svatyni k uctění tohoto světce. V noci se mu prý zjevil svatý Jan a vyvedl ho z vězení. Po velikých útrapách a dlouhé cestě se dostal rytíř Hanuš do vlasti, ale doma ho z počátku nikdo nepoznal. Do války odjížděl mladý muž a vrátil se stařec s rozrytou tváří, s vlasem a vousem bílým jako mléko. Splnil svůj slib, a kostelík přečkal mnohou pohromu až po dnešní čas.''((Ladislav Stehlík, Země zamyšlená))