====== Stanětice ======
(obec [[Zahořany]])

{{:do:stanetice-3.jpg|}} \\ ''6. 8. 2020''

Farnost: [[Milavče]] (farnost do roku 2005: Stanětice)

Německý název: Stanetitz.

O Staněticích je první písemná zmínka z r. 1239, kdy byla ves v majetku kladrubského kláštera (//odprodal klášter kladrubský r. 1239 díl vsi Stanětic za 68 hřiven stříbra.//((BÍLEK, Tomáš Václav. //Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených//. V Praze: Frant. Bačkovský, 1893. 472 s.))((http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a8025bd0-0d29-11dd-953d-000d606f5dc6?page=uuid:a910e46b-95e5-4e43-b824-3340899cf3e4)) ) Plebanií se Stanětice stávají r. 1358. Před r. 1372 získali Stanětice majitelé blízkého hradu Rýzmberka (1372 Ojíř z Risenberka podával nového faráře do Stanětic). S Rýzmberkem byla později obec přičleněna ke koutskému statku. \\
Podle německy vedené školní kroniky //byla ve Staněticích fara odnepaměti. Byl tu filiální kostel snad od dob husitských, kdy při něm býval plebán. Při kostele byl hřbitov. (Později byl zřízen hřbitov při silnici do [[hrichovice|Říchovic]] a cestě do [[Úboč|Ouboče]], nyní již zrušený. Místo to nazývá se dnes "Starý hřbitov". Nyní je zřízen hřbitov nad obcí na nejvyšším bodě směrem severním.) V chrámě konávaly se bohoslužby každou třetí neděli.//((https://stanetice.cz/historie/kronika_stanetic/kronika.php)) \\
Samostatná farnost zanikla v 17. století (filiální farnosti v [[Úboč|Ouboči]], později farnosti ve [[Kdyně|Kdyni]]), znovu byla obnovena v roce 1785 (první farář od r. 1787). Matriky jsou vedeny od r. 1759.

V místní škole došlo na počátku roku 1919/20 k odstranění křížů ze školních učeben na základě konferenčního usnesení sboru učitelského.

V roce 1654 bylo v obci 6 usedlostí, v roce 1757 pak 10 usedlostí. V roce 1900 měly Stanětice 297 obyvatel (50 domů), v roce 1921 zde žilo 298 obyvatel (56 domů) – 297 Čechů, 1 Němec; 290 římských katolíků, 2 vyznání českobratrského, bez vyznání 6 občanů, v roce 1930 zde žilo 291 obyvatel (62 domů, 76 rodin), v roce 1972 zde žilo 170 obyvatel, v roce 1973 zde žilo 163 obyvatel, v roce 1974 zde žilo 165 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 126 obyvatel (55 domů), v roce 2001 zde žilo 124 obyvatel v 60 domech.(([[KDČB]])) ((Ottova encyklopedie a sčítání obyvatel)) ((ČSÚ))

{{:do:stanetice1912.jpg?500|}} \\ ''Kostel a obec v roce 1912''((https://www.stanetice.cz/galerie_detail.php?id=148&nr=109#fotografie))

===== Kostel sv. Kunhuty =====
{{:dron:stanetice4.jpg|}} \\ ''18. 7. 2021''

Kostel sv. Kunhuty je gotický z 2. poloviny 14. století, orientovaný (V-Z). Dendrochronologické datování dřevěných prvků, jimiž jsou přeložena střílnová okna v prvním, druhém a třetím patře věže, sloučené s výsledky přímého průzkumu nasvědčuje tomu, že kostel včetně věže byl dostavěn nejdříve v období let 1355-1365.((KYNCL, Tomáš. //Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků z kostela sv. Kunhuty ve Staněticích//. Výzkumná zpráva č. 078a-07, nestránkováno (nepublikovaný elaborát), 2008. https://www.stanetice.cz/polozka.php?pid=481)) Později došlo k úpravám lodě, sakristie a věže – barokně byl renovován v roce 1787, další úpravy proběhly v 19. stol. \\ V roce 1967 došlo k opravě věže kostela, oplechování a nabarvení.

{{:do:stanetice-4.jpg?300x226|}} {{:do:stanetice-6.jpg?300|}} \\ ''6. 8. 2020''

Vnitřek lodi kostela 13,6 m dlouhé, 8,81 m široké je kryt rovným, o něco níže (7,2 m) než původně založeným stropem.((Stanětice – Farní kostel sv. Kunhuty, Soupis památek, 17. Politický okres domažlický (1902), str. 114-120, http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5926)) \\ 
V Národní galerii v Praze je ze stanětického kostela zapůjčená socha sv. Kunhuty (z lipového dřeva, 123,5 cm vysoká, z období let 1365–1370). \\ {{:do:sv.kunhuta-stanetice.jpg?150|socha sv. Kunhuty}}

Po požáru v r. 1911 byla v roce 1912 postavena nová fara (dnes je v soukromém vlastnictví).

Vzhledem k tomu, že kostelní zvony byly starobylé (ze 14. a 16. století), nebyly vojenskou komisí během 1. světové války odebrány.

{{:do:stanetice2a.jpg?433x321|}}  {{:do:stanetice.jpg?226x321|}}  \\
''Kostel 17. 8. 2007.''

Kněží ve Staněticích:
|P. Václav Kaše|1974–|✵ 2. 10. 1920 v [[Mrákov|Mrákově]], vysvěcen 7. 7. 1946, 1949 kaplan v Kaplici, administrátor v Malontech (září 1949–1951, kdy nastoupil tříletou vojenskou službu), 1955—1961 administrátor ve Volarech, od 15. 3. 1974 farář ve [[Stanětice|Staněticích]].|
|P. Jan Jiran|1. 11. 1938 – |Konzistorní rada a bývalý farář v [[Meclov|Meclově]], zabraném Německem|
|P. František Ludvík| – 1. 11. 1938|
|P. Matěj Peksa|  |Vikář v [[Úboč|Úboči]], docházel k vedení duchovní správy a vyučování náboženství (✟ 16. února 1962)|
|P. Jan Pulec|1. 9. 1927 – 2. 2. 1934|Nejprve nastoupil jako interkalární (dočasný) zastavatel (působil jako kaplan v [[Domažlice|Domažlicích]]), 1. 1. 1928 jmenován farářem (instalován v neděli 5. 2. 1928). Předchozí působení: 14. 2. 1926–30. 6. 1926 administrátor v Kovářově (předtím kaplan v Zahájí). \\ Odešel do Libníče u Českých Budějovic (✟ 6. ledna 1962)|
|P. Josef Pavelka|1894 – 1. 9. 1927|✵1859. Osobní děkan, odešel do penze po 33letém působení, odstěhoval se do [[Zahořany|Zahořan]], později do [[Domažlice|Domažlic]] (✟ leden 1930).| 
|P. Ignác Schuster|31. 1. 1787– |První farář obnovené farnosti, pozdější děkan ve [[Kdyně|Kdyni]].|

----

''Najednou se zdvihla mračna a do západního obzoru se ostrou modří promítl obrys Čerchova, jejž přeťala vertikála věže stanětického kostela svaté Kunhuty. Přízemní myslivna s valbovou střechou a dvěma zahrádkami před okny bývala před sto lety dějištěm návštěv "paní komisarky" jak tenkráte nazývali na Chodsku Boženu Němcovou. Přicházela sem i s dětmi k panu lesnímu Bendovi a tento dobrosrdečný lesák ještě po letech projevil spisovatelce důkaz upřímného přátelství, uhostiv u sebe na celé léto její churavou dceru Doru. Václav Tille, monograf Boženy Němcové, uvádí tuto stanětickou postavu jako model pro rýzmburského pana myslivce z Babičky. Mnohé postavy z jejího vrcholného díla dostaly pevnou konturu už tenkrát v zdejší krajině, která byla první svědkyní básnického zrození mladé ženy. \\ Tři lípy rozkvetou před kostelem vždycky mnohem později, než kaštan vzpřímí své bílé svíce květů. Jen kružby v gotických oknech nemění svou rozdílnou kresbu, jež je pádným svědectvím o dávných kamenících, kteří se v svých nápadech velmi neradi opakovali. Potkáváme zdejší ženy oblečené v modrých "flámiškách", jimiž připomínají svou krajovou příslušnost k širšímu Chodsku. \\
Poutníka právnické profese by možná zajímala stručná připomínka, že se zde narodil dr. Jiří Hoetzel, profesor správního práva na Karlově universitě a autor první československé ústavy. \\ //Ladislav Stehlík,  Země zamyšlená//''