Odkaz na hlavní stránku| Okres Domažlice| Okres Klatovy| Okres Tachov| Okres Plzeň-jih

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


Postranní lišta

Prostor pro reklamu :-)










































zdanov

Ždánov

Farnost: Klenčí pod Čerchovem

(farnost do roku 2005: Klenčí pod Čerchovem. V polovině 18. století, po zrušení kláštera, byl Ždánov přifařen k Šitboři).1)

  • Kostel (obnovená kaple): bl. Kolomana z roku 2016

Německý název: Tannava.

Nejstarší zmínka o obci je z doby kolem roku 1420, kdy patřila k pivoňskému augustiniánskému klášteru. Ve Ždánově byla v roce 1730 zřízena budova využívaná klášterem v Pivoni jako letní rezidence pro hosty augustiniánského kláštera, později byl tento objekt označován jako zámek. Od roku 1813 do konce 19. století se zde vyráběla keramika, později sloužil jako selský dvůr.

Podle sčítání lidu ze dne 1. 12. 1930 zde žilo 274 obyvatel (60 domů: 274 Němců). V roce 1982 zde žilo 107 obyvatel, v roce 2001 zde žilo 119 obyvatel v 47 domech, (Soupis památek historických, HBLFW, KDČB, sčítání obyvatel, ČSÚ).

Kaple blahoslaveného Kolomana

Kostel (kaple) byl vybudován v roce 1684 mnichy augustiniánského kláštera v Pivoni na počest ždánovského poustevníka Kolomana v místní části Hrůbek.
Podle kroniky pivoňského kláštera zde v 17. století místo údajného hrobu označovala dřevěná boží muka. Při této kapli existovala opět poustevna, založená kolem roku 1740 bývalým poustevníkem od Svatého Vavřince z Domažlic, Tomášem Milotou, augustiniánem třetího řádu. Když zemřel, byl v kapli pochován.2)
Jednalo se o raně barokní osmibokou stavbu (oktogon) s pětibokým chórkem. Po zrušení kláštera v r. 1787 byla kaple opuštěná, v roce 1860 byla zrenovována obcí Draženov a 14. října 1860 vysvěcena. Po požáru v roce 1961 zůstaly zdi v dobrém stavu, ale stavba ve vlastnictví obce byla přesto na základě rozhodnutí tehdejších správních orgánů v r. 1963 zbourána.

Od roku 2016 probíhala v obci veřejná sbírka na stavbu nové kaple. V červenci 2017 byly zahájeny stavební práce a 23. září 2018 byla stavba dokončena, plzeňským biskupem Mons. Tomášem Holubem vysvěcena a v prosinci 2018 zkolaudována. Nové zasvěcení kaple je bl. Kolomanu a sv. Piu z Pietrelciny.3) V kapli visí původní zvon, který byl místními občany ukryt po požáru v roce 1961.



Kaple bl. Kolomana a sv. Pia z Pietrelciny, 11. 5. 2021


image020.jpg
Model původního kostela bl. Kolomana ve Ždánově.4)


Oltář ždánovského kostela.5)

image026.jpg
Kostel po požáru.6)

Blahoslavený Koloman

Přestože se jméno Koloman může jevit v českém prostředí jako velmi neobvyklé, Úplný lexikon svatých (Vollständiges Heiligenlexikon) z roku 1858 uvádí hned 14 Kolomanů – světců. V kalendáři českých katolických svátků z roku 1862 je pod datem 13. října uváděn svatý Koloman, ovšem jako patron rakouský, kterým byl do roku 1663, kdy byl nahrazen svatým Leopoldem. Tento „Koloman rakouský“ ovšem není totéž, co Koloman z Pivoně, tedy „Koloman šumavský“, respektive „český“.

„Koloman rakouský“ byl iroskotským poutníkem do Svaté země přes Rakousko. Jeho nápadný oděv způsobil, že byl považován za českého zvěda a spolu se dvěma silničními lapky byl jako podezřelý ze zločinu údajně pověšen na suchém kmeni černého bezu v městečku Stockerau dne 16. července roku 1012. Jeho mrtvé tělo zůstalo prý po celý rok neporušeno rozkladem a suchý bez se vprostřed zimy zazelenal, což ovšem nezůstalo bez ohlasu a přivolaní duchovní dali přenést mrtvého do blízké kaple při jednom z dunajských ramen. Když se řeka roku 1014 vylila z břehů a záplava se vyhnula kapli s Kolomanovým hrobem, vzbudilo to úžas nejen mezi lidem, nýbrž i u markraběte Jindřicha I. (†1018), který nařídil přenesení rakve do své rezidence v Melku. Ještě před otevřením hrobu pocítili prý poslové Jindřichovi libou vůni, která se linula ze země, v níž spočívaly Kolomanovy ostatky, a která je údajně dohnala až k slzám zbožného dojetí. Rostoucí Kolomanova úcta vedla k žádosti o Kolomanovo svatořečení u papeže Inocence IV., který 20. května 1244 prohlásil listem pasovskému biskupu Rudigerovi Kolomana za svatého. Datem nového svátku byl stanoven 13. říjen, a to pro Rakousko a země s ním sousedící (tedy i Čechy). Zároveň byl světec vybaven náležitými atributy, uveden v Martyrologium Romanum a kromě toho ustaven zemským patronem dolnorakouským. V samotné diecézi řezenské je dodnes sedm kostelů a kaplí zasvěceno svatému Kolomanovi.

„Koloman šumavský“. Ačkoli úcta k němu je prastará, písemné zprávy, které o ní máme, pocházejí až z konce 18. století a nacházejí se v kodexu pražského augustiniánského kláštera sv. Tomáše. Jde o katalog všech členů augustiniánského řádu, kteří po staletí v Čechách žili a působili. Kodex obsahuje i dějiny augustiniánských klášterů v Čechách, mezi nimi i kláštera pivoňského. Životopisy „českých“ augustiniánů začínají pak právě blahoslaveným Kolomanem či jak je tu jeho jméno uvedeno: „Colmann, Chulmann oder Chulmatius“. Kodex kláštera sv. Tomáše sepsal v letech 1793-1795 augustinián páter Pachomius Kreybich. Odvolává se sice také na „Annales“, ale v těch středověkých kronikách nebyla dodnes nalezena o Kolomanovi rovněž ani zmínka. Poněvadž byl P. Kreybich po celá léta převorem a vikářem pivoňského kláštera augustiniánů, čerpal své informace o bl. Kolomanovi i z živých tradic tamějším okolí a z kronik samotného kláštera, které však původem sotva sahají do časů před válkou třicetiletou a jsou tedy spíše svědectvím lidového podání, jak je klášter uchoval v písemné podobě.
Páter Kreybich podává tedy zprávu o blahoslaveném Kolomanovi (Colmannus, Culmann, Culmatius), který - asi kolem roku 1250 - žil jako příslušník pivoňského kláštera po několik let poustevnickým životem i v jeho okolí a po své smrti byl pohřben v jedné kapli klášterního kostela. Tato kaple s hrobem poustevníka, který byl uctíván jako světec, byla však husity zničena. Kreybich nás ovšem zpravuje ještě o dvou jiných poustevnících, dvou rodných bratřích, z nichž jeden žil údajně u kaple sv. Barbory blízko Horšovského Týna (Bischofteinitz) a druhý u Ždánova (farnost Klenčí pod Čerchovem) v lesíku zvaném Na Hrůbku.
Tento druhý poustevník se jmenoval rovněž Koloman a byl u své poustevny v místě řečeném Hrůbek také pohřben.
V 19. století Johann Trajer ve svém popisu budějovické diecéze z roku 1862 podává zprávu o úctě bl. Kolomana a Hippolyt Randa zachycuje ve spise „Denkwürdigkeiten aus dem westlichen Böhmerwald“, vytištěném roku 1873 v Domažlicích, putování ke Kolomanově kapli u Ždánova a opakuje to, co o ní a bl. Kolomanovi uvedl před ním Trajer.
O poustevníku Kolomanovi pohřbeném v místě nazývaném Hrůbek udává J. Trajer, že byl též příslušníkem pivoňského kláštera. Vedle jeho hrobu měla stát dřevěná boží muka, později nahražená kamennými. I tento poustevník ze Ždánova byl uctíván coby svatý podobně jako Koloman pivoňský. Jejich hroby se pak staly cílem četných poutníků. Trajer dokonce hovoří o blahoslavení ždánovského Kolomana, jehož ostatky byly brzy přeneseny do klášterního kostela v Pivoni a uloženy tam v jedné z kaplí. Jeho původní hrob přitom zůstal cílem mnoha poutníků i poté. Je nejvýš pravděpodobné, že ti dva poustevníci stejného, resp. podobného jména, kteří navíc žili ve stejnou dobu a náleželi ke stejnému klášteru v Pivoni, jsou jednou jedinou historickou postavou. Rozhodující význam pro zodpovězení otázky po historické identitě poustevníka Kolomana má pak postavení kaple, zasvěcené blahoslavenému poustevníkovi, v Hrůbku u Ždánova po roce 1680 na místě jeho původního hrobu. Tato kaple totiž dokazuje, že úcta tohoto muže byla v augustiniánském řádu a mezi obyvatelstvem dosud živá.

Stavba kaple bl. Kolomana má mít souvislost s poděkováním za záchranu života. V roce 1665 byl ustaven za převora kláštera v Pivoni páter Hyacint Langauf, původem ze slezské Nysy (Neisse). Roku 1679 byl řádovou provincií zvolen delegátem na římskou generální kapitulu. K cestě do Říma volil se svým průvodcem cestu přes moře. Za této plavby udeřila bouře tak strašlivá, že hrozila lodi potopením a ani nikdo z námořníků už nevěřil v její záchranu. „Tu obrátil,“ píše páter Kreybich, „všecku svou důvěru k Bohu a k blahoslavenému Kolomanovi a slíbil, že dá postavit kapli k poctě poustevníkovi, pokud vyvázne živ a zdráv z tohoto nebezpečenství. A hle: netrvalo dlouho, běsnící vlny se utišily a bouře ustala.“
Po šťastném návratu dosáhl páter Hyacint svolení pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna (von Wallenstein) a započal se stavbou kaple. Roku 1686 zasvětil tehdejší provinciál páter Alfons Hantsche kapli Panně Marii, Matce Útěchy a blahoslavenému Kolomanovi. Podle Trajera, který uvádí datum vysvěcení kaple „svatého“ Kolomana, a to páterem Hyacintem Langaufem, už 23. května 1684, sem začaly proudit zástupy poutníků, zejména pak o třetí neděli po Svatém Duchu, kdy byl stanoven hlavní poutní den.
I po zrušení pivoňského kláštera za Josefa II. se poutě k blahoslavenému Kolomanovi udržely. Během staletí ovšem kaple značně zchátrala a až kolem roku 1860 byla z podnětu draženovské obce renovována a i uvnitř znovuzřízena se starobylým obrazem Černé Matky Boží na byzantském zlatém pozadí i zpodobením blahoslaveného Kolomana, vybavena mešním zařízením a 14. října 1860 znovu vysvěcena domažlickým děkanem a biskupským vikářem páterem Janem Fastrem. Kapli blahoslaveného Kolomana u Ždánova připomíná ještě schematismus budějovické diecéze z roku 1938.7)

Budova kláštera

Budova kláštera je často označovaná jako zámek. Objekt s číslem popisným 1 patřil augustiniánskému klášteru v Pivoni s různými přestávkami od počátku 15. stol. až do roku 1787, kdy byl klášter zrušen a stal se zámkem. Nad hlavním vstupem je dodnes patrný kamenný erb se znakem augustiniánského konventu s letopočtem 1730, což je rok, kdy byl zámek pivoňskými augustiniány postaven jako letní rezidence pro hosty augustiniánského kláštera.
Po zrušení kláštera byl majetek převeden na Náboženský fond. V roce 1800 koupil zámek v dražbě pražský advokát Leonard Stöhr. V roce 1814 zakoupil dvůr se zámečkem František Josef Mayer, který zde v č. p. 35 založil manufakturu na výrobu kameniny, přičemž později (získáním privilegia 2. října 1832) sortiment rozšířil i o porcelán. V továrně tehdy pracovalo 9 zaměstnanců. Vyráběla se zde typická ždánovská keramika (Tannava).
V roce 1843 byl celý pivoňský statek včetně Ždánova přikoupen k blízkému panství Poběžovice Leopoldem Thun-Hohensteinem. Celé poběžovické panství pak koupili v roce 1864 hrabata Coudenhove, v jejichž majetku Ždánov zůstal až do roku 1945, kdy přešel podle dekretu prezidenta republiky do vlastnictví státu. Kulturní památkou je zámek vyhlášen od roku 1958. Po vyvlastnění převzalo budovy dvora se zámečkem místní JZD Draženov, které v 1961-1962 prostory zámečku nechalo místními občany upravit pro kulturní účely. V prosinci 1961 byla dokončena adaptace sálu, 2 místnosti a šatny. Zámek byl ve velmi špatném stavu po požáru v roce 1994. V roce 1995 byl předán v restituci Jiřímu Řezáčkovi z Postřekova. V lednu 1996 odkoupil zámeček za 400.000,- Kč Ing. Josef Tauer z Postřekova. Od listopadu 2006 vlastnila zámeček firma KAPPEL, a.s. z Prahy a od března 2011 firma KAS PARTNER, a.s. z Prahy, která započala opravu střechy a okapů na hlavní budově a u přilehlých budov zazdila okna.
11. 9. 2015 zámek odkoupila za 800.000,- Kč Obec Ždánov, která v roce 2017 a 2018 nechala díky dotacím pokrýt střechu a vyměnit okna hlavní budovy.8)

image022.jpg
Klášter v roce 18839) a v roce 201810).

2)
Obec Ždánov - oficiální web obce. Kaple dříve. Hrůbek - Obec Ždánov (historie). Dostupné z: http://www.zdanov.cz/?module=dokument&action=display_dokument&id=538
4) , 5) , 6) , 9)
Převzato z: HBLFW
7)
Koloman šumavský, jeho Pivoň a Ždánov. Kohoutí kříž. https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=dicht
zdanov.txt · Poslední úprava: 13. 05. 2021 (00:06) autor: 46.167.210.38