19. 7. 2021

Farnost: Kdyně (farnost do roku 2005: Pocinovice)

Německý název: Putzeried.

Nejvýchodněji položená privilegovaná chodská ves, v listinách se uvádí již r. 1325. Až do 17. století volila jako největší chodská ves dva konšely do chodského správního orgánu, zatímco ostatní obce pouze jednoho. Lokalií se obec stala roku 1787, farností v roce 1856. Matriky jsou vedeny od roku 1788. Ottův slovník naučný uvádí obec jako Počinovice.¹⁾

V roce 1927 měla obec 1216 obyvatel (včetně osady Orlovice)²⁾, v roce 1982 žilo v obci 575 obyvatel, v roce 2001 zde žilo 547 obyvatel v 232 domech³⁾, v roce 2021 602 obyvatel⁴⁾.

• Kostel sv. Anny
• kaple Panny Marie Sedmibolestné – Dobrá Voda u Pocinovic

Empírový kostel sv. Anny byl postaven v letech 1805–1806.

Kostel sv. Anny v roce 2003.

Interiér kostela sv. Anny, 25. 3. 2023.

Interiér kostela sv. Anny, 18. 2. 2023.

Věž pocinovického kostela svaté Anny z roku 1806 původně osadili třemi zvony. Nejmenší z nich a zároveň nejstarší byl patrně zvon domácí. Zvonilo se jím v dřevěné kapličce, která stávala na návsi, někde v místech nynějšího kostela. Svědčí pro to i nápis na zvonu: „panu mlynarzi Matougovic pod kamenem“ s letopočtem 1531. Názvem „Podkamenný“ se dříve označoval Stříbrný mlýn. Druhé dva zvony přivezli údajně z Nepomuku. Velký Stanislav byl ulit v roce 1458. Menšího Jana Nepomuckého zhotovil klatovský zvonař Jan Pricquey, v pořadí třetí Jan z této proslavené zvonařské rodiny. Nápis na zvonu zněl: „Honori s.s. Joannis Nepomuceni et Procopii fusa anno Domini 1729“. Z dílny tohoto zvonaře pocházely například také zvony v hadravském kostele z roku 1722 a v Červeném Dřevě z roku 1711. V roce 1881 přibyl zvon čtvrtý, zhotovený firmou Petr Hilzer k.k. Hof-Glockungiesser z rakouského Nového Města (Wienerisch Neustadt) a vážící 117 kg. Vysvětili ho na jméno Marie a jeho donátory byli manželé Sazamovi. Nesl nápis: „Věnovali manželé Jan a Dorota Sazamovi z Pocinovic č. 87 Léta Páně 1881“.
O slavnosti svěcení podal písemné svědectví místní rodák a tehdejší pocinovický duchovní správce farář Ondřej Veselák. Slavnostní průvod vyšel v neděli 13. listopadu 1881 ve 14 hodin za hlaholu starých kostelních zvonů a zpěvu mariánské písně od kostela a ubíral se k č.p. 87 U předních Sazamů. V čele byly neseny dvě církevní korouhve, za nimi šla školní mládež, pak muži, hasičský sbor v slavnostních stejnokrojích s hudbou, 34 drůžiček, duchovenstvo a nakonec podle starobylého chodského obyčeje vesnické ženy. U č.p. 87 zvon od dárců převzalo několik silných chasníků a odneslo ho do chrámu Páně. Před hlavním oltářem ho veledůstojný pan dešenický vikář Jakub Kubenát vysvětil na jméno Marie, za asistence pana faráře Wildmanna ze Slavíkovic, pana faráře Jindřicha Kostlivého z Dlažova, místního faráře Ondřeje Veseláka, loučimského kaplana pana Kaplického a nýrského kaplana pana Chramosty. Zvonilo se jím třikrát denně „Anděl Páně“. Od roku 1881 byl také zaveden zvyk dávat znamení zvonem Jan Nepomucký, když kněz vychází z kostela k nemocnému s Nejsvětější svátostí.
Z důvodu nedostatku strategických kovů v září roku 1915 nařídila rakouská vláda rekvizici kostelních zvonů. Duchovní správci měli za úkol vyhotovit soupis zvonů v jejich farnosti, obsahující mimo jiné popis zvonu a jeho hmotnost. Na základě takto získaných informací se rozhodovalo o tom, které zvony budou rekvírovány. V každém farním kostele mohly být ponechány pouze dva zvony, filiálním kostelům byl povolen jen jeden. To se týkalo kostela v Hadravě. Rozhodování o tom, které zvony budou ponechány a které rekvírovány, měl v kompetenci c.k. zemský konzervátorský úřad pro Království české. Hlavním hodnotícím kritériem se stala jejich historická hodnota, vyjádřená především stářím. Dne 17. listopadu 1916 speciální vojenská jednotka (Glockenkomando) sejmula a odvezla dva zvony. Větší Marii z roku 1881, vážící 117 kg, a menšího Jana Nepomuckého z roku 1729, o hmotnosti 29 kg. Náhradou za ně v roce 1918 vyplatila vojenská správa 54 korun.

Po první světové válce se pocinovští občané začali snažit o pořízení nových zvonů. Finanční náhrada za rekvírované zvony včetně úroků vzhledem k poválečným cenám naprosto nedostačovala. Zorganizovali proto sbírku, které se zúčastnili i někteří lidé z okolních obcí. Z iniciativy paní Kateřiny Řepové, sestry pocinovického kostelníka Jiřího Strnada z č.p. 172, vznikla podobná akce i mezi krajany v Americe. Celkem se podařilo vybrat přes deset tisíc korun. V létě roku 1923 byly zvony objednány u českobudějovického zvonaře Rudolfa Pernera.
Písemná smlouva, uzavřená mezi dodavatelem a farním úřadem v Pocinovicích, zastoupeným místním farářem Václavem Knetlem, přesně vymezovala požadavky na kvalitu objednaných zvonů, jejich ladění a výzdobu: „Ton zvonů má být čistý, silný, ušlechtilý, plný, dalekonosný a při vyznívání vyrovnaný. Základní tóny se musejí ozývati čistě a jasně, tóny vedlejší musí býti dobře zladěny. Vedlejší tóny se vyžadují čistá spodní a vrchní oktáva, vrchní kvinta a tercie. Rušivé vedlejší tóny se nesmí ozývati. Zvony mají být laděny na tóny E a Fis. První o velkou sekundu vyšší, druhý o velkou tercii vyšší, než je tón zvonu v Pocinovicích (Stanislav). Odlití zvonů musí býti čisté, bez bublin, bez porovitých a uzlovitých čoček.“
Původně se plánovalo vysvěcení nových zvonů na svátek svatého Václava dne 28. září. Protože zvony byly dodány až 30. září, konala se slavnost svěcení v neděli 7. října v dopoledních hodinách.
Světitelem nových zvonů se stal osobní děkan a vikářský sekretář Matěj Maňhal z Nýrska. Kázání se ujal klatovský kaplan Viktor Muchka. Dalšími přítomnými duchovními byli František Pařízek, farář z Loučimi, Petr Holub, kaplan ze Kdyně a místní farář Václav Knetl. Větší zvon vážící bez koruny 150 kg vysvětili na jméno Marie. Nápis na zvonu: „Z vděčnosti za samostatnost vlasti dali mne ulíti katolíci z Pocinovic za faráře V. Knetla L. P. 1923“. Reliéf znázorňuje Archanděla Gabriela zvěstujícího Panně Marii poselství, pod ním nápis: „Slovo tělem učiněno jest“.
Mělo se jím zvonit ráno, v poledne a večer při klekání. Menší zvon o hmotnosti 98 kg byl vysvěcen na jméno Josef, patron šťastné smrti, a Anna, protože je patronkou kostela. Nesl nápis: „Ke cti sv. Josefa a sv. Anny na vyprošení blažené smrti darovali zámořští bratři r. 1923“. Obraz představuje svatého Josefa s Ježíškem v náručí a svatou Annu, jak učí dívenku Marii. Mělo se jím zvonit večer za dušičky po klekání. Bohužel tyto dva zvony za druhé světové války potkal stejný osud jako Jana Nepomuckého z roku 1729 a Marii z roku 1881. Dne 7. dubna 1942 byly z věže pocinovického kostela sejmuty a odvezeny.
Za zvony ztracené v průběhu druhé světové války se Pocinovice dočkaly náhrady až v roce 1970. Stejně jako před 47 lety se konala veřejná sbírka mezi občany. Podle návrhu místního rodáka akademického sochaře Jaroslava Veseláka zvony zhotovili ve zbraslavské zvonařské dílně Rudolfa Manouška a jeho ženy, akademické malířky Květoslavy Manouškové-Maškové.
Velikost a ladění nových zvonů navrhl kampanolog J. Dobrodinský. Srdce zvonů ukul kovář P. Krbec z Domažlic. Později je ještě upravil kovář Antonín Seidl z Pocinovic. Nové zvonové stolice navrhli a zhotovili Václav Ponocný z čp. 128 a Václav Franěk z čp. 3. Prací spojených s instalací zvonů se aktivně zúčastnil pocinovický hasičský sbor. Větší zvon Zvěstování má nápis: „Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi. Zvon zhotoven L. P. 1970 obětavostí katolíků Pocinovic za V. Kaňáka. Ulil Rudolf a Květa Manouškovi Zbraslav nad Vltavou“. Na reliéfu stojící anděl a klečící Panna Marie, z druhé strany chodský znak – štít se psem, čakany a lipová ratolest. Menší zvon Josef a Anna s nápisem: „Sv. Josefe, sv. Anno v lásce ochraňujte naše rodiny. Pocinovice 1970. Zvon ulil Rudolf a Květa Manouškovi Zbraslav nad Vltavou“.
Na reliéfech svatý Josef s Ježíškem a svatá Anna a dívkou Pannou Marií. Slavnost svěcení se konala v neděli na svátek svatého Mikuláše 6. prosince 1970. Světitelem byl ordinář českobudějovické diecese biskup Josef Hlouch, kmotry zvonů se stali Alžběta a Bohumil Faulovi z čp. 142, Marie Kohoutová z čp. 63 a Jiří Sazama. Po dlouhých osmadvaceti letech se opět Pocinovicemi rozlehl hlahol kostelních zvonů v plné své síle a kráse. Stalo se tak z nezlomné vůle pocinovických občanů a nemalou zásluhou místního faráře Václava Kaňáka.
Elektrický pohon zvonění s časovým spínačem byl nainstalován v roce 1985.⁵⁾ 

Zobrazeno: 136 x