P. Johann Ascherl

*1.12.1923, +22.8.2009 Prelát Johann Ascherl zemřel ve věku 85 let po dlouhé a těžké nemoci: Celosvětový bojovník za dělníky.

„Co se zrodilo z Boha, vítězí nad světem. To je vítězství, které přemáhá svět: Naše víra.“ Tuto větu z epištoly svatého Jana měl prelát Johann Ascherl před téměř 60 lety na svém primičním obrázku.
V sobotních ranních hodinách prelát J. Ascherl (85) po dlouhé těžké nemoci odevzdal svůj život zpět do rukou svého Stvořitele.

Poslední léta svého života strávil v domově pro seniory Caritas spolu se svou hospodyní Annou Zieglmeierovou, která ho provázela 43 let a pečovala o něj až do konce.

Šťastná okolnost

Pro farní společenství ve Vohenstraußu a Böhmischbrucku bylo šťastnou okolností, že prelát Johann Ascherl přišel do Vohenstraußu v roce 1987 jako duchovní poradce sociálních ústavů Katolického dělnického hnutí (KAB) a do roku 1993 blahodárně působil jako farní vikář ve farnosti Böhmischbruck.

I když se poté považoval za oficiálně penzionovaného, v žádném případě nešlo o klid, neboť duchovní pokračoval ve své cenné službě ve farnosti až do doby před pěti lety. Vážná nemoc mu pak již nedovolila sloužit bohoslužby samostatně. Vždy však byl rád přítomen při slavení mše svaté.

Rozhodnutí stát se knězem učinil Johann Ascherl velmi brzy. Narodil se v roce 1923 ve Windischeschenbachu jako nejstarší ze tří dětí a již v jedenácti letech věděl, jakou cestou se v budoucnu vydá. Jeho vzdělávání na různých gymnáziích i u Steylerových misionářů v Tirschenreuthu, v Ingolstadtu a Straubingu nebylo snadné, protože církev byla v době národního socialismu pronásledována. Válečná misie skončila zraněním na Ukrajině a americkým zajetím. Po vysvěcení na kněze pomocným biskupem Johannesem Baptistem Höchtem v dominikánském kostele v Regensburgu v roce 1950 působil jako kaplan v Kirchenthumbachu a Mitterteichu.

Následovaly tři roky práce v pobočce v Oberwildenau, než Johann Ascherl v roce 1958 převzal úřad národního kaplana Křesťanské dělnické mládeže (CAJ) v ústředí v Essenu.

Pět let udával tón jako městský farář ve farnosti Roding, ale jeho minulost v CAJ ho brzy opět dostihla.

Prelát Johann Ascherl otevřel německému sociálnímu hnutí a celé církvi mezinárodní rozměr jako málokdo jiný. A jako málokdo jiný uznával a prosazoval laický apoštolát, odpovědnost, úkol a povolání laiků ve světě jako aktuální úkol církve.

Na rozhraní

Jeho angažovanost na pomezí církve a práce ho vedla k tomu, že se v letech 1958-1966 stal národním kaplanem a v letech 1964-1965 evropským kaplanem. V letech 1971-1987 byl zesnulý prezidentem KAB Jižní Německo, Mnichov a Freising a v letech 1979-1983 byl světovým prezidentem Světového hnutí křesťanských pracovníků. Při všech těchto aktivitách dojížděl tam a zpět mezi Bruselem a Mnichovem. Navštěvoval také organizace Světového hnutí křesťanských pracovníků po celém třetím světě a pomáhal zakládat dělnická hnutí nebo svépomocné projekty. Rwanda, Srí Lanka nebo Jižní Korea byly jen některé stanice, kde se Ascherl neustále zabýval problémy světa.

Blízkost ke KAB přiměla Johanna Ascherla, aby v roce 1987 přišel do Vohenstraußu, zejména proto, že v té době existovala vyhlídka na přestěhování této instituce do Friedrichsburgu.

Nakonec se stal jakýmsi misionářem prostřednictvím diverzantů KAB, což by bylo jeho vysněné zaměstnání. Jako voják však onemocněl malárií a žloutenkou, a proto se již do tropů nehodil.

Byl „globálním hráčem“, „světovým šampionem“ pro lidi ve třetím světě, jak se o něm vyjádřil prezident KAB Konrad Seidl při Ascherlových osmdesátinách před téměř šesti lety. Ascherl byl vždy prorockým vykladačem znamení doby.
V důchodu se tento vtipný, velkorysý, otevřený a laskavý senior věnoval svému koníčku, pěstování bylinek.

I ve vysokém věku Johann Ascherl s velkým zájmem sledoval, co se děje v rodině a u příbuzných, hlásil se ke svým dvěma neteřím a čtyřem synovcům, křtil a pořádal svatby, nikdy nezapomněl na narozeniny, uvádí Michael Ascherl, jeden z jeho synovců. „Až do konce si zachoval smysl pro humor“.

Od nedělního odpoledne byla rakev duchovního uložena v městském farním kostele, než se s ním večer po bohoslužbě děkan Alexander Hösl z jeho adoptivní farnosti rozloučil. Pohřební růžence se konaly dnes a v úterý, v obou případech v 18 hodin ve farním kostele svatého Emmerama ve Windischeschenbachu.

Zádušní mše svatá se konala ve středu v 10 hodin v jeho domovské farnosti, po ní následoval pohřeb. Ve Vohenstraußu byla v sobotu 5. září v 19 hodin sloužena zádušní mše v městském farním kostele. ¹⁾