✵ 24. 3. 1919, vysvěcen 30. 4. 1944, ✟ 7. 1. 2007 (ve věku nedožitých 89 let), pohřben v Nicově.

P. František Procházka se narodil 24. března 1919 v Třebíči, kde také strávil dětství. V roce 1938 maturoval na gymnáziu v Brně a roku 1939 tamtéž vstoupil do kněžského semináře. O rok později přestoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích a tam byl 30. dubna 1944 v seminárním kostele sv. Anny tehdejším světícím biskupem pražským Antonínem Eltschknerem vysvěcen na kněze. Od té doby až doposud už je jeho život spjat se svérázným a zadumaným krajem Pošumaví.

Prvním působištěm P. Františka Procházky se staly do roku 1947 Stachy, poté Volary až do jeho zatčení v těžké době komunistických represálií 4. listopadu 1950. Za devět let věznění prošel P. Procházka věznicemi a pracovními tábory v Českých Budějovicích, Praze, Mladé Boleslavi, Mírově, Kartouzích a v Plzni na Borech. Po propuštění pracoval v ČKD Praha jako dělník až do roku 1968, kdy mu bylo umožněno opět vykonávat kněžské povolání.

Vrátil se na Šumavu. 1. srpna 1969 nastoupil do Plánice a zároveň spravoval i farnosti Zdebořice, Kydliny a Habartice, od roku 1981 také Nicov, kam se následně odstěhoval. Posledních pět let už působí pouze v Nicově. V dubnu letošního roku vyhlásil biskup František Radkovský bývalý farní kostel Narození Panny Marie v Nicově, do kterého už po staletí přicházejí poutníci, mariánskou poutní svatyní a jejím rektorem jmenoval pana děkana Procházku.

Pětatřicetileté působení P. Františka Procházky na Plánicku zanechalo nesmazatelné stopy. „Je to především člověk naslouchající, čehož si všichni v jeho okolí nesmírně cení,“ říká Mons. Josef Žák. „Je to člověk dívající se kolem sebe. Když někdo onemocní nebo dojde k nějaké jiné vážné události, pan děkan je vždycky jeden z prvních, kdo nabízí pomoc. Pro Plánicko i celý klatovský vikariát je velkou duchovní autoritou.“

Pravdivost těchto slov prokázala i slavnostní mše svatá, která byla sloužena za poděkování Bohu za 60 let kněžství a 85 let života P. Procházky 1. května v Nicově a kdy k prasknutí naplněná mariánská poutní svatyně pojala 20 kněží a několik set věřících. Gratulace tu zazněly z úst generálního vikáře P. Adriána Zemka O.Praem., který zastupoval plzeňského biskupa, farníků z Plánice včetně starosty, farníků z Habartic a Mrákova. Sváteční atmosféru podtrhl zpěv plánické scholy, povzbudivým kázáním posloužil Mons. Jindřich Suchánek. Po mši svaté se lidé ještě dlouho nerozcházeli do svých domovů, postávali před svatyní, hovořili a pochutnávali si na sladkostech, které k poctě svého bývalého faráře napekli Pláničtí.

„Viditelnému vytrysknutí pramene předchází neviditelné hromadění spodních vod. Zdá se, že pokorný, laskavý, pracovitý a obětavý kněz pan děkan P. František Procházka je tou spodní vodou Plánicka.“

Těmito slovy charakterizuje pětaosmdesátiletého kněze z Nicova Mons. Josef Žák, okrskový vikář vikariátu klatovského. A já bych dodala, že ve zmíněné pokoře je obsažen i obrovský díl skromnosti. Když jsem totiž P. Procházku, který v březnu oslavil své 85. narozeniny a od jehož kněžského svěcení uplynulo v dubnu rovných 60 let, sháněla, protože jsem se domnívala, že tato dvě významná výročí jsou pádným důvodem udělat s ním rozhovor, dozvěděla jsem se z mnoha míst informaci, která by se dala shrnout následovně: „Důstojný pán P. František Procházka ve svém životě vykonal mnoho a mnoho dobrého, ale nikdy o tom nehovoří, stejně jako nechce hovořit o sobě.“

„Vážím si toho a je velmi příjemné mít za souseda pana děkana Františka Procházku. Není jen spolubratrem, ale i otcem,“ s úctou a vděčností říká okrskový vikář Mons. Josef Žák a dodává: „Ve 30. letech minulého století působil v Nicově jako farář básník František Kašpar a ten ve své básni o kraji kolem Plánice napsal:

Potoky kamenů se zde slévají, ale lidská srdce zde nejsou kamenná.

Platí to dodnes. A o panu děkanovi P. Františku Procházkovi dvojnásob.“

Plánice 2004

Zdroj: http://www.bip.cz/STAZENI/ZPRAVODAJE/STARE/zp0407.htm

Zobrazeno: 90 x