Grafenried / Lučina

(zaniklá obec)

Obnovené základy kostela sv. Jiří, 24. 10. 2020

(farnost do roku 2005: Grafenried / Lučina – zaniklá farnost). Duchovní správa patřila ve starší době do řezenské arcidiecéze.
Německý název: Grafenried.

Kostel: sv. Jiří (zbořený)
Kaplička: západně od kostela (zbořena)

Lučina v roce 1955 (kolorované foto). Kopule kostela sv. Jiří na hřbitově v Lučině, 1991 (Grafenried, Die Kuppel der Kirche St. Georg im Grafenrieder Friedhof. Die Aufnahme entstand im Winter 1991).¹⁾

Tabule zaniklé obce a kříž na návsi. (13. 8. 2006)

Horní Lučina roku 1629.

V roce 1789 bylo v Grafenriedu 24 popisných čísel, v roce 1913 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Podle sčítání lidu ze dne 1. 12. 1930 zde bylo 41 domů, kde žilo 231 Němců, 14 Čechů a 2 příslušníci jiné národnosti. ²⁾; ³⁾; ⁴⁾; ⁵⁾; ⁶⁾; ⁷⁾.

Jedna z nejzajímavějších zaniklých osad Českého lesa se nacházela při státní hranici 3 km západně od Nemanic. Grafenried byl centrem malého statku, který původně patřil k Horní Falci. První písemné zmínky o lokalitě se objevují v r. 1266. K Čechám připadla teprve úpravou hranic r. 1764 (od roku 1708 spadali obyvatelé obce jak pod české království, tak i pod hornofalcké kurfiřtství). Obec byla proslavena svými sklárnami. Ve vsi stával kostel, zámeček, pivovar, fara se hřbitovem a další budovy.

Model původní obce a křížek poblíž bývalé fary.

Místo se stalo expositurou r. 1770 a lokalií od 21. 3. 1786, kdy byl na místě zámecké kaple postaven kostel. Farnost je od 28. 9. 1808. Obec dříve patřila do farnosti Waldmünchen, v letech 1782–1786 pak do Nemanic (Wassersuppen). Matriky jsou vedeny od roku 1782. Kaplani zde sídlili v letech 1750–1770.

Kostel sv. Jiří

Kostel v Lučině. ⁸⁾

Kostel sv. Jiří postavený na místě starší kaple (vybudované po třicetileté válce v roce 1678 a zmiňované v roce 1688) začal být využíván ke všem slavnostem a bohoslužbám od roku 1753, kdy byl vysvěcen. Zbořen byl v roce 1959.
Z kostela sv. Jiří se podařilo zachránit dva obrazy. Obraz Krásné Panny Marie z Grafenriedu převezl do Německa při odsunu poslední grafenriedský farář, Josef Gerl, a nyní je součástí sbírek ve waldmünchenském muzeu. Obraz Panny Marie s dítětem zdobí kostel v Nemanicích.

Kopie obrazu Krásné Panny Marie z Grafenriedu na obnoveném oltáři, 24. 10. 2020. Panna Maria s dítětem.⁹⁾

Ještě na začátku 21. století byl dochovaný pouze podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého zasazený pod starými lipami, nevýrazné zříceniny kostela a dalších objektů. Kostel, hřbitov (na začátku 21. století zpustlý) a zachovalé části domů začaly být postupně obnovovány. Obnovena je i socha sv. Jana Nepomuckého.

Obnovené základy kostela a socha sv. Jana Nepomuckého (24. 10. 2020)

Hřbitov

Obnovený hřbitov (24. 10. 2020)

Místní hřbitov byl založen teprve poté, co se v roce 1786 nově postavený grafenriedský kostel stal kostelem farním. Původně byl oproti dnešnímu hřbitovu přibližně poloviční a kaplička z 30. let 19. století stála u jeho zadní zdi.
Grafenriedský hřbitov byl vysvěcen 29. června 1786. Do té doby museli své zemřelé pohřbívat jinde, nejdříve v bavorském Astu, později v českých Nemanicích. To, že nemohou pohřbívat své mrtvé ve vlastní vesnici, údajně trápilo grafenriedské občany více než zármutek samotný, proto byli kvůli svým očím - rudým od pláče - nazýváni při těchto pohřbech „červenoocí“. Mezi lety 1786 a 1946 bylo na tomto hřbitově pohřbeno více než 4500 lidí.
Jako první byla do kaple pohřbena 5. 9. 1834 majitelka statku, baronka Maria Theresia Johanna Nepomucena Voith, rozená Müller. Dále jsou tu pohřbeni Maximiliane Müller, rozená říšská hraběnka von Überlacker a polesný. V letech 1913-1914 byl hřbitov kvůli nedostatku místa rozšířen. Kapli zbořily demoliční čety v 50. letech 20. století při celkové likvidaci obce.¹⁰⁾

Nedatované staré foto hřbitova ¹¹⁾